Dvanáctý element

.4.

Obr.: AMY Bean, 15 let

,, Posaď se." Přikázala mi. Poslechl jsem. Čekal jsem pořádné vysvětlení, a moje máma mi ho hodlala dát.

,, Víš, už od malička jsem byla vychovávána, abych byla připravena na rituál přijetí. Můj otec těmito schopnostmi neoplýval, ale zbytek rodiny si byl jist, že já budu. Dokonce měli podezření, že bych mohla být nositelkou síly slunce a měsíce. Těsně předtím, než se ukázalo, že tou je Ellie. Nakonec se ukázalo, že v sobě žádnou schopnost nemám. A ulevilo se mi. Nakonec. Nejdřív jsem byla smutná, protože jsem věděla, že kdo není nositelem, musí opustit rodinnou větev. Ale pak mi došlo, že na rozdíl od ostatních mohu vézt normální život.

Proto můj otec neměl jiné děti. On tohle celé bral spíše jako prokletí. Stejně tak já. Ale pak ses narodil ty, a já doufala, že tě to mine, když to minulo mého otce i mně. Jenže všechna znamení čím dál víc ukazovala na tebe, jako na vládce Kruhu.

A teď, když se tak ukázalo, se můžeme oba vrátit, a musíme prozatím zůstat tu. Bude pro tebe nejlepší, když to co nejdříve přijmeš, a začneš se sbližovat s ostatními. Máš v sobě velkou moc, a oni ti pomohou jí naučit ovládat."

,, A co když to odmítnu?" Matka se zhrozila.

,, To nemůžeš!"

,, Proč?"

,, Protože je to tvůj osud! Musíš přijmout všechny elementy a jejich sílu!"

,, A co se stane, když to prostě neudělám?"

,, Je to velká pocta, Luké!" Zašeptala.

,, Ale mně to přijde pošahané! Já nechci být kouzelník a ovládat nějaký podělaný živly a zvířata a slunce a kdo ví co!"

,, Nechápeš to, že? Pokud to neuděláš, síla, kterou v sobě nosíš, tě zabije, pokud ji neovládneš. Tím spíš, když jsi nositelem všech jedenácti Elementů."

,, Aha. Takže to buď udělám nebo umřu bolestivou smrtí?"

,, Je to tak." Řekla k mé hrůze. No, to je teda výborný. ,, Od teď se s elementy dělíš o své tělo. Jsou tvou součástí, a budou tvou součástí už navždy. Musíš se na to dívat z té lepší stránky, zlato. Čekají tě nesmírně zajímavé věci. Svět kouzel a magie. Spousta lidí tvého věku sní o tom, aby se něco takového ukázalo jako skutečné. Budeš tady, a budeš se učit kouzla. Jako v nějakém fantasy světě. To je přece úžasné, ne?"

,, Ne!" Zavrčel jsem. Nicméně mi začalo docházet, že nemám na výběr. Vrátili jsme se na oslavu, kde se na mě všichni usmívali. Pak začala přehlídka. Usadili jsme se na lavičky, zatímco před oltářem každý ukazoval své dovednosti. A bylo to fascinující. Neuvěřitelné. Nic úchvatnějšího jsem nikdy neviděl! Jediný problém byl, že mě to celé k smrti děsilo. A od chvíle, kdy jsem se dotkl toho předmětu v krabičce, jsem je cítil. Cítil jsem všechny elementy, a každou vteřinou mi docházelo, že je mám v sobě. 

Následovala velká hostina. Ale já hlad moc neměl. Ostatní si nabírali velké porce, a pili, co hrdlo ráčilo. Co chvíli se mě někdo na něco zeptal, a byly to normální věci typu na jaké filmy se dívám, jakou hudbu poslouchám, a na jakou školu chodím. Odpovídal jsem stroze a pomalu. Amy si ke mně přisedla s talířkem, na kterém měla hromadu jednohubek.

 ,, Gratuluju!" Řekla.

,, Není k čemu." Vzdychl jsem.

 ,, Právě ses dozvěděl, že jsi velký čaroděj. Jaký je to pocit?"