Dvanáctý element

27

-- Smrt --

Ráno jsme se všichni sešli u snídaně.

,, Remi, ta židle vedle je tvoje!" Zavrčela teta Ellie, které už notně rostlo břicho na Remiho, který se opět usídlil na Louisově klíně. Pak strýc Villiam, a jeho pes  přivedli Céline. Spala v obýváku na rozestlaném gauči, ale vypadala, jako by nocovala v chlívku. Rozcuchaná, kruhy pod očima, pomačkaná a značně rozhozená.

,, Céline, posaď se." Vyzvala ji teta Ellie.

,, Unesli jste mě sem proti mé vůli, a drželi pod zámkem pod vlivem kouzel!" Zavrčela. ,, Co jste mi to udělali? Půlku z celého večera a noci si vůbec nepamatuju!"

,, Museli jsme tě udržovat v klidu." Řekl jsem omluvně.

,, Zdrogovali jste mě svými kouzly!"

,, Zachraňujeme ti život, drahoušku. A jsou to i tvá kouzla." Řekla teta Roxy. ,, Kdybys utekla, brzy bys zemřela."

,, Možná bych byla radši mrtvá, než majetkem tohohle...tohohle...covenu!"

,, Nejsme žádný coven, ale rodina. Tohle není knížka ani film. Tohle je skutečnost, a ty jsi čarodějka, ale především, jsi naše rodina. A naše rodina drží pohromadě. Postaráme se o tebe. Tady jsi doma."

,, Opravdu není jiná možnost!" Řekl jsem jemně.

,, Co máš ráda k snídani, Céline?" Zeptala se teta Ellie. ,, Vyber si, co chceš, je toho dost." Céline se podívala na stůl, a převrhla hrnek s čajem, který byl před jejím místem u stolu. Vinona rozlitý čaj zachytila, a vrátila zpátky do hrnku.

,, No, ty budeš ta vodní, rusalko!" Zavrčela Céline. Vinona se naprsila.

,, Nevadí, najíš se na hostině. Ostatně, dnes večer bude velký večírek na tvou počest!" Zkusila to znovu teta Ellie.

,, Jste těhotná." Konstatovala. ,, To dítě bude taky čaroděj?"

,, Zajisté. Ale zda bude také nositelem, to se neví. Mimochodem, jmenuje se Opal."

,, Nechte si té falešné péče. Jak to bude probíhat? Pomažete mě krví ze zavražděného jehněte?"

,, Nic takového se dít nebude!" Vykřikl strýc Villiam.

,, Nebudou se dít žádné šílenosti. Dnes během dne nachystáme velkou hostinu a oslavu, a odpoledne oficiálně převezmeš svůj element. To bude ale jen formalita. Element si tě už vybral. Potom bude velká oslava na tvou počest. Uvidíš sama, jak skvělé to bude!"

,, Už se odsud nedostanu, že?" Zvedla k ní oči.

,, Ne."

,, Já ti rozumím!" Vykřikl jsem. ,, Jsou to teprve tři měsíce, co jsem podstoupil to samé. Tehdy mě převezli, řekli mi, že je to oslava mých šestnáctých narozenin, ale ve skutečnosti to byl rituál přijetí. Pak jsem se stal vládcem Kruhu. No, a od tý doby jsem tu, trénuju všechny elementy, a řeším kupu sraček, pardon za ten výraz, místo abych si žil svůj normální, pohodlnej život. A věř mi, že kdybych měl na vybranou, seknul bych s tím, ale to nejde. No, tady Lauré bych se nevzdal!" Ukázal jsem na veverku na mém rameni, které jsem dával ořechy a hroznové víno.

,, Vážně s ní umíš mluvit?"

,, Jo. Mluvím se zvířaty, stejně, jako strejda Villiam. To je na tom asi nejlepší."

,, Co jsem vlastně já?"

,, Jsi element zvuku. No, a proto, že já se učím na vládce kruhu, budeš mě učit."