Dvanáctý element

29

-- Zvuk--

Céline vběhla do domu, a padla na gauč. Konečně mohla dát průchod svým slzám. Matka jí zanechala dostatek dopisů, aby přesně věděla, co se děje, jak to v téhle rodině funguje, a co se jednou stane s nositeli. Nositel není nic víc, než jen hostitel. Nosná schránka pro element. Musí mu po zbytek života propůjčit své tělo, aby se s ním pak po smrti spojil. Být součástí téhle rodiny a toho jejich Kruhu, otrokem všech těch pravidel a jejich šílených zvyků.

Pak ucítila, jak si vedle ní někdo sedá. Byla to ta dívka Amy. Vlasy měla obarvené na červeno, a na sobě jednoduché pruhované šaty.

,, Znala jsi maminku?" Zeptala se. Céline k ní zvedla zrak.

,, Opustila mě a tátu, když mi byly tři nebo čtyři." Řekla. ,, Pamatuju si ji jen matně. Zanechala mi všechny informace, včetně toho vysvětlení, proč mě musela opustit. Pak si zřejmě vzala tvýho tátu. Nebo...jakoby tvýho tátu. Už chápu, proč si adoptovali tebe. Máma nechtěla mít další vlastní děti z dobrého důvodu. Měli si tě adoptovat rovnou. Nikdy jsem se neměla narodit."

,, Takhle nemluv!" Napomenula jí ta dívka, Amy. ,, Jsi tu z nějakého důvodu."

,, Jsem tu jako další figurka týhle praštěný šachovnice. Na můj názor se ale nikdy nikdo neptal."

,, Luké taky nebyl nadšenej, když to zjistil. Nakonec...to ale není tak hrozný."

,, Co bys o tom tak ty mohla vědět?"

,, Několik měsíců jsem žila pod jednou střechou s Louisem a Remim!" Céline se zastavila.

,, No...to je mi líto. Se divím, že to na tobě nezanechalo následky."

,, Zanechalo!" Zasmála se Amy. ,, No, můžeš mi, stejně jako oni, říkat bezcenná bezelementární částice."

,, Takže takhle to je?" Vyskočila. ,, Takhle se chovají ke všem, kteří nekouzlí? Jako nějací voldemorti k mudlům?"

,, No, tak trochu. Ale Luké a jeho máma jsou jiní."

,, Jo, jeho matka měla to štěstí." Zavrčela. ,, No nic. Musím na ten obřad. Na co se mám připravit?"

,, Viděla jsem jen Lukého rituál přijetí, a ten jeho byl jiný, protože je vládce Kruhu. Nejspíš na tebe jenom pověsí pár náhrdelníků, a pak otevřeš tu krabičku. Pak bude oslava. Tahle rodina ráda večírky. Možná až moc. Budu zpívat. Nechceš se přidat? Určitě zpíváš fantasticky!"

,, To proto, že jsem nositelka pitomýho elementu zvuku?" Zavrčela. ,, Ve skutečnosti ani zpívat nemůžu. Lidem to nějak ubližuje. Nevím jak. Něco to vysílá. Asi, jak to neumím ovládat. A ještě ke všemu to nesnáším."

,, Tak to budu zpívat sama. Minimálně do oslavy večer."

,, Amy!" Chytila ji Céline za ruku. ,, Já tady nebudu!"

,, Zlato, já vím, že o to nestojíš. Ale prý bys umřela, kdybys tu nebyla." Céline jí dál častovala vyděšeným pohledem. Pak pustila její ruku.

,, Půjdu se učesat." Řekla rezignovaně.

__________________

Postavil jsem se před všechny, a trochu nervózně začal svou řeč. ,, Dnes jsme se tu všichni sešli, abychom byli svědky rituálu přijetí něčeho, o čem jsme dosud nevěděli. A tím je třináctý element - zvuk. Ztracený element, který byl z kruhu vymazán, a dnes jsme ho opět našli. Je mi ctí v naší rodině přivítat Céline Porteur, náš další element a nositelku zvuku."