Dvanáctý element

23.

-- Blesk --

Byl jsem ve svém pokoji, a chystal se usnout, když mi přišla zpráva. od Louise.

Luké? Spíš?

Ne. Odepsal jsem.

Máma zapečetila dveře obýváku světelným kouzlem. Chci jít za Rem. Pustíš mě?

Sylšel jsem, jak teta Ellie nadávala klukům za to, co spolu prováděli ( za tu hrůzu, jak Louis přičaroval Remimu prsa, a pak si s nimi hrál). A že za trest mají spát odděleně. Ale Louis mě neměl rád. Nechápal jsem, proč mě žádá o pomoc.

Proč, aby sis mohl zase zašukat?

Ne! Chybí mi! Nikdy nespíme odděleně. Chci  být s ní. Je beze mě bezradná.

Já ti nemám jak pomoct. Odpověděl jsem.

Ale máš. Jsi, stejně jako má matka, nositelem elementu slunce a měsíce. Kromě jí jsi jediný, kdo má tu moc prolomit tohle kouzlo. Prosím! To prosím mě nakonec udolalo. Protočil jsem panenky, a sešel dolů k obýváku.

,, Louisi?" Řekl jsem.

,, Jo! Jsem tu!" Slyšel jsem skrz dveře. ,, Tak, pustíš mě?"

,, Já nevím jak, do háje!"

,, Ale víš! To kouzlo!"

,, To to jednu noc nevydržíš?" Chvíli bylo ticho.

,, Já chci být se svou Rem!" Slyšel jsem bolest v jeho hlase. ,, Vím, že beze mě být nechce. To nejsou kouzla. To je prosté dvojčecí spojení! Vím, že jí chybím. Jsme dvojčata! Přišli jsme sem společně! Potřebujeme se! A ty máš síly slunce a měsíce, stejně jako naše matka! Ona nás nechápe. Luké, nedrž mě dál od mojí Rem! Nechci spát sám. Je mi zima. Chci její teplo!" Ještě nikdy jsem nikoho neslyšel takhle prosit. Navíc jsem to cítil. On se skutečně trápil.

,, Uvidím, co zmůžu." Povzdechl jsem si, a zkusil jsem najít, co teta Ellie udělala s dveřmi. Našel jsem to brzy. Skutečně zapečetila dveře slunečním světlem, takže za tmy nemohlo být prolomeno, ledaže by se toho zámku dotklo sluneční světlo. Dveře by se otevřely, až s prvními slunečními paprsky.

,, Je to ve slunečním světle, měsíc na to neplatí. Musí to být čisté světlo slunce, až svítání otevře dveře." Řekl jsem.

,, Super, tak tam pošli sluneční paprsek!"

,, Vypadám jako pokémon?" Odsekl jsem.

,, Jo! JO, vypadáš, jako pokémon vodního, ohnivého, elektrického, travního, zemního, temného, psychického, létajícího, normálního a ledového typu! Tak udělej sluneční světlo, a otevři to!"

 Povzdechl jsem si. Zatím jsem dokázal světlo ovládat, ale ne ho vytvářet. Zkusil jsem to, ale nic se nestalo.

,, Tak?"

,, Nejde mi to!"

,, Tak se snaž víc!"

,, Já se, do prdele, snažím víc!" Odsekl jsem. ,, Počkej! Víš co? Zkus mě nabít! Silově. Dej mi sílu tvořit světlo!"

,, Fajn! Je to modrá jiskra, ta dává sílu a energii. Chytneš to?"

,, Doufám." Zabolelo to, ale má síla viditelně vzrostla. S nově nabitou energií z mých rukou vystřelil proud slunečního světla. Zámek se otevřel. Louis váhavě vyšel z místnosti, a rozhlédl se po chodbě. Pak se mnou navázal oční kontakt.