Dvanáctý element

.2.

Obr: Luke 

Nositel všech elementů, 16 let

Od pohřbu jsem své příbuzné neviděl pár let, a popravdě řečeno, skoro jsem na ně zapomněl. Máma se o nich nikdy nezmínila. Ale jednoho dne jsem ji našel sedět nad emailem. Četla ho pořád znovu a znovu, s vráskou na čele z mračení, a povzdychávala. Nakonec prudce zaklapla notebook, a zavolala na mě.

,, Co je?" Ptal jsem se. Matka nic neříkala. Pohladila mě po hlavě, a dívala se na mě. Určitě o něčem přemýšlela, ale o čem, jsem nemohl vědět. Chvíli mě tak študovala, jako by mě viděla poprvé, a na okamžik položila ruku na mou hlavu a přivřela oči.,, Co to děláš?" Zavrčel jsem jako správný protivný puberťák.

,, Ale nic." Řekla. Pak mě poslala do pokoje. Ale těsně před mými šestnáctými narozeninami mi máma řekla, že by to měla oslavit celá rodina. A že má teta už připravila celou zahradu na velkou zahradní slavnost, a že můžeme mou oslavu spojit s oslavou zásnub a těhotenství tety Ellie.

Popravdě, nechápal jsem to. Slavit šestnáctiny s celou rodinou? No, kdo tohle dělá? Né že bych snad měl dost kamarádů, se kterými bych to mohl oslavit...Ani jsem o to dvakrát nestál. Nebyl jsem večírkovej typ. Ale matka na tom trvala. Přestože se nezdálo, že by z toho měla radost. A tak mi nakonec nezbylo, než souhlasit.

 A tak jsme v červnu odletěli do Francie. Když jsme přijeli do města, kde celá rodina bydlela, musel jsem uznat, že zahrada kolem velkého rodinného sídla je nachystaná nádherně. Vše bylo nachystané u velkého domu, a nechyběla ani fontána, obří repráky a stoly prohýbající se jídlem. Zatímco se má matka bavila s tetou Roxy, já se vydal do domu.

Jakmile jsem vešel do obýváku, všiml jsem si, že se hlavní světlo i lampička rozsvítila, přestože byl den. Zhasnul jsem, jenže hned na to se vše opět rozsvítilo. To se ještě dvakrát opakovalo. No bezva, ještě mi někdo řekněte, že tu straší! Světlo se nejspíš ovládalo z jiné části domu, takže jsem to nechal být, když mi při posledním pokusu dala lampička malou ránu. 

Zabolelo to. Začal jsem si cucat palec, do kterého mě jiskra bolestivě píchla.

,, Už toho nech!" Slyšel jsem důrazný šepot. A následně přidušený smích. ,, Tohle, že má být vládce Kruhu, nositel všech elementů?" Odpovídal jiný hlas, o kterém jsem si prostě nebyl jistý, zda klučičí nebo holčičí. Pak se ozval smích. Rychle jsem se naklonil nad gaučem, odkud šepot a smích vycházel, a za gaučem jsem uviděl dvojčata Louise a Remiho.

,, Proč ležíte za tím gaučem?" Zeptal jsem se místo pozdravu.

 ,, Tam venku je moc lidí." Odpověděl Louis. ,, Ale ty by ses měl vrátit." Všiml jsem si, že má Remi jednu ruku přehozenou Lousovi přes ramena, zatímco tu druhou má zaklíněnou mezi jeho stehny. Nechal jsem to bez poznámky a otráveně se vydal ven. CVOCI!

Venku si mě chytla teta Ellie, a pevně mě objala. ,, Konečně tě tu máme, Luké!"

,, Ehm, ahoj!" Vytlačil jsem ze sebe. Ellie mě pustila, a ukázala na muže zhruba v jejím věku a na dívku s na červeno obarvenými vlasy. ,, Luké, tohle je můj nový manžel Zeeck, a jeho dcera Amy." Představila nás. ,, Jsou z Anglie, stejně jako ty.

,, Dobrý den."

,, Klidně mi říkej strýčku." Řekl ten muž s úsměvem. ,, Bylo mi ctí přiženit se do takto výjímečné rodiny!" Pronesl teaterálně, zatímco dívka po jeho pravici sykla, protočila jeho panenky, a následně potlačovala smích.