Dvanáctý element

.41.

Ten den, na který všichni čekali, a kvůli kterému jsem tu vlastně od začátku byl, měl nadejít už příští týden. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že jsem tu byl už rok. Ten rok byl tak hektický, že jsem si jen sotva vzpomínal na svůj předchozí život, a uteklo to neskutečně rychle, protože jsem měl neskutečně nabitý program.

Co jsem byl tu...poznal jsem, že kouzla existují, a že i já jsem kouzelník. A dokonce ten nejmocnější téhle generace. Můj dědeček byl narozen bez daru, a má matka, přestože také kouzelnice, byla elementy odmítnutá.

Našel jsem si holku. Konečně! Amy byla také napůl Angličanka, ale musím říct, že jsem jí kvůli svým povinnostem docela zanedbával. Ona to ale všechno chápala. A snažila se mě podporovat. Sotva jsme měli čas scházet se o víkendech a jít na nějaké to rande nebo se zašít u mě v pokoji. Miloval jsem tu svou červenovlásku, a vím, že ona mě, a hodlal jsem jí vždy respektovat jako sobě rovnou, což v této rodině není běžná praxe, ale ke své hrůze jsem si uvědomoval, že nás mé schopnosti skutečně rozdělují.

Myšlenky a přístup téhle rodiny nebyl správný, ale v hrůze jsem si začínal uvědomovat, že vše má nějaký svůj důvod.

Poznal jsem spoustu nových lidí, a zjistil, že mám opravdu velkou, a opravdu hodně výstřední rodinu. Ze začátku jsem je všechny nenáviděl, ale po čase jsem si je dokázal oblíbit. Vinona a Térence byli neskutečně milí, pokud jste tedy byli také kouzelník.

Evan byl vždycky zlatíčko, a časem jsem dokázal vyjít i s jeho divnou gotickou sestrou. V Dannym a Fabienovi jsem, i přes tohle všechno, dokázal vidět normální děcka, která se někde hluboko pod vším tím ledem a schopností číst myšlenky, schovávala. Hodně jsem se sblížil se strýcem Jofrém i Williamem, a dal jsem přezdívky tetám Rosé a Élizabeth.

No, a Louis a Remi... Vydržet tyhle dva, to byla síla. Nakonec jsem došel k názoru, že Remi umí být velice fajn, respektive...Rem umí být fajn. Brát ho jako děvče bylo jednodušší, protože pak to nebyl ujetý podivín, ale docela milá holka, i když teda hodně, HODNĚ hluboko, a jen, když nebyla nalepená na Louisovi, o kterém jsem si i nadále myslel, že je to egoistický pošuk. I tak mě ale naše věčné pošťuchování začalo po čase svým způsobem bavit.

Teď jsem ale nevěděl, kam dát hlavu, protože jsem se všemi dolaďoval poslední detaily svých schopností a sbíral informace toho, jak bude má zkouška dvanácti elementárních divů probíhat. Zkoušky měly začít už noc přede dnem, kdy měly nadejít, to jsem měl skládat zkoušku z měsíce, a následující den předvézt zbytek, včetně sjednocení Kruhu. Pokud uspěju, stanu se vládcem Kruhu a hlavou téhle rodiny. A pak budu mít konečně příležitost dát poměry v téhle rodině dohromady.

Zařídit, aby budoucí generace nositelů, ale hlavně nenositelů a všichni, které se rozhodnou přivézt do rodiny, měli lepší podmínky.

,, Dobře, takže naposled, kulový blesk, ještě jednou ti to ukážeme, a pak ty."

,, Jasně! Do toho! Jolteone, bleskový útok, Pikachu, elektrickou kouli!" Tleskl jsem.

,, Připadá to ti zábavný?" Zavrčel Louis.

,, Ale dyť to je vtipný, já jsem takovej Pikachu, umím bleskový útok, voltový útok, elektrickou kouli a elektrickou síť!" Poskočil Remi.

,, Jo, a já zase umím prudký útok a železný ocas, ale to ti ukážu až večer, zlato!"

,, Ty jeden lupínku!" Remi se mu zavěsil na krk.

,, Klídek, vy dvě hrdličky. Tak co bude s tím kulovým bleskem?" Místo reakce si Remi přetáhl kapuci přes hlavu a udělal na Louise roztomilé PIKA PIKA.