Dvanáctý element

26.

--Život --

,, Jsem adoptovaná." Řekla. COŽE?

,, To...to...?"

,, Jo. Zeeck není můj biologický otec, a jeho žena nebyla moje pravá maminka. Adoptovali mě jako úplně malou. Teď už chápu proč, máma chtěla děti, ale nechtěla, aby se staly součástí Kruhu. Že mě adoptovali, mi táta řekl brzo, asi ve čtyřech letech, takže jsem to tak nikdy nebrala. Sama bych na to dávno zapomněla...nikdy jsme o tom nemluvili. Svoje rodiče neznám, moje pravá matka mě dala do babyboxu hned, co jsem se narodila. Takže nejsem tvoje sestřenice."

 Myslím, že ze mě v tu chvíli vyprchala všechna čarovná moc, a byl jsem jen vyjukaným šestnáctiletým klukem. Konečně jsem přišel k sobě, přestože si to můj mozek ještě plně neuvědomil.

,, Adoptovaná!" Vykřikl jsem pak, zatímco mi po tváři stékaly slzy štěstí, a začínal jsem se smát jako šílenec. Pak jsem popadl Amy do náruče, a prudce s ní zatočil.

,, Amy Beanová, nejsi moje příbuzná!" Konečně se začala taky smát.

,, Měla jsem ti to říct hned, ale nenapadlo mě, jak se to zamotá. Ale než začneme slavit, musíš mi něco říct. Moje adoptivní máma byla čarodějka?"

,, Jo! Smazala všem vzpomínky na sebe, aby utekla od rodiny. Ale nakonec jí odmítnutí jejího elementu zabilo. Proto ta sebevražda. Stejně by brzy zemřela. Našel jsem její dopisy, a viděl jejího ducha. A pak si celou dobu myslel, že jsi její pravá dcera. Měla ještě jednu dceru, vlastní. A právě ta je nositelem ztraceného elementu. A já jí musím najít, za A, aby byl Kruh kompletní, ale HLAVNĚ proto, aby nezemřela stejným způsobem. Jak si tě jednou element vybere, nejde předtím utéct. Zničí tě, když ho nepřijdeš. Má matka měla pravdu, není to pocta. Je to prokletí. A já měl za úkol to děvče najít, a všechno ukazovalo na tebe. Tvůj zpěv, tvůj sluch...Pak to, že jsi dcera Marlee. Jenže...to nejsi ty, díky Bohu!"

,, Ale...můj otec si vzal Ellie. Před tím byl ženatý s její sestrou?"

,, Se sestrou, o které zapomněla, že kdy existovala." Přikývl jsem. ,, Asi proto se zamiloval do Ellie, jsou si v něčem podobné."

,, No a...máš tušení, kdo by ta holka s elementem zvuku mohla být?"

,, Mám." Řekl jsem po chvíli. Nechápu, že mi to nedošlo dřív. Asi jsem fakt čaroděj na nic. ,, Sakra! Musím pro ni! Hned! Protože jinak odjede, a já jí budu muset lovit někde v závějích! Půjdeš se mnou?"

,, Teď večer?"

,, Jo! Je to nutný!"

,, A kam?"

,, No, nejspíš na letiště!"

Je to Céline. Měl jsem to poznat hned! Utíkala přede mnou. Ona se mě bála. A ne proto, že by si myslela, že ji chci okrást, ne, ona se bála, že si jdu pro ni. Tehdy poprvé, když jsem ji viděl, jsem na vteřinu ohluchnul. Potom mě srazila její zvuková vlna. To ji našel můj proutek, to kouzlo se mi povedlo. Síla elementu, kterou neuměla ovládat, kolem ní vybuchovala jako neřízená střela. Navíc, ty šedé oči...a naposled jsem viděl, že si barví vlasy. Nebyla černovláska, ale blondýna. Tetu Marlee by nezapřela.

,, Počkej!" Chytila mě Amy za ruku. ,, Víš, jak ji najít?"

,, Jo, najdu ji. Najdu ji, protože budu cítit její element. Do teď jsem to nevěděl, ale jsem i vládce zvuku. Víš co? Poletíme. Drž se mě!"

,,Co blázníš?" Jednu ruku jsem si dal na srdce, a druhou ji položil na hlavu.

,, Lidským očím neviditelní." Zašeptal jsem, a zneviditelnil nás. Pak jsem Amy popadl v pase, a vyletěl s ní do vzduchu. Na letišti jsme dopadli na zem o hodně tvrději, než bych chtěl.