Biatlon: Závod bez cíle

20. Záhadný dodatek

"Mají všechna biatlonová střediska nějakou společnou vlastnost jménem odporné počasí?" zeptala se Linda, když mlha za oknem zhoustla tak, že nebylo vidět ani na parkoviště před hotelem.

"To teda nemají," ohradila se Aita. "Třeba zrovna Anterselva je známá tím, že tady pořád svítí sluníčko... tedy skoro pořád."

"Určitě ti teď věřím," utrousila Linda. "Vždyť je tady pomalu hůř než v tom Oberhofu."

"Tak to ne," odmítla kategoricky Amy. "V Oberhofu lilo jako z konve. A ta mlha snad zítra už nebude, Antholz je vážně známý azurově modrou oblohou."

"Nechcete se domluvit na jednotném názvu?" rozhodila rukama Linda. "Mám pocit, že půlka týmu říká Antholz a druhá půlka Anterselva."

"Nejen našeho týmu," opravila ji Aita. "Půlka biatlonového světa používá jeden název a zbytek ten druhý. Takže je vlastně jen dobře, že si od nás zvykáš na oboje. Ty si samozřejmě můžeš vybrat, co preferuješ ty a co budeš používat, ale musíš počítat s tím, že stejně často budeš slýchat i to druhé."

"Lindo? Je tady někde Linda?" vpadl do pokoje bez vyzvání Niklas.

"Tady jsem," odstoupila Linda od okna. "Tváříš se, jako bys ztratil malorážku. Stalo se něco?"

"Chce s tebou mluvit Sandra," zašeptal Niklas. "Počkej - neodcházej hned, nech si to vysvětlit. Něco se muselo přihodit. Sandra zuří. Tedy, svým způsobem, což znamená, že mluví ještě míň než obvykle a z jejího pohledu by jeden dostal strach. Buď... buď opatrná. Hlavně neříkej nic, co by ji mohlo ještě víc popudit."

"Asi náhodou neznáš příčinu, že?" zeptala se Linda. Niklas ji poměrně vyděsil. Snad se Sandra nezlobí na ni? Přece nic neprovedla!

"Nemám tušení," zavrtěl Niklas nešťastně hlavou. "Zvládni to, ano?"

"Pokusím se," přikývla Linda statečně a, vyprovázená zaraženými výrazy děvčat, vyrazila vstříc jisté popravě. Minimálně o tom byla přesvědčená.

Sandra ji však nepřivítala nijak odlišně od jejich předchozích setkání. "Posaďte se, slečno Beranová," vyzvala ji svým chladným strohým tónem.

Linda se ze všech sil snažila prohlédnout trenérčinu masku. Něco v její tváři bylo přece jen jinak. Sandra Flunger byla podle všeho hluboce rozrušená, dokonce natolik, že její emoce pronikly na povrch i přes její absolutně dokonalé sebeovládání.

"Potřebuji s vámi urgentně probrat jednu záležitost." Sandra položila před Lindu několik listů papíru, ve kterých Linda ke svému překvapení poznala svoji vlastní smlouvu se švýcarským svazem. "Ve vaší smlouvě," našla Sandra prstem příslušný odstavec, "se totiž nachází drobný nedostatek. Tady, čtěte se mnou. Máte uzavřenou smlouvu na jednu zimní sezónu, to je v pořádku, ale - jak je zde výslovně napsáno - pouze na působení ve světovém poháru či v IBU Cupu. Rozumíte?"

"Ne," přiznala Linda. Co na té formulaci nebylo podle Sandry v pořádku?

Sandra se opřela předloktími o stůl. "To znamená, že vás nesmíme vzít jako oficiální fyzioterapeutku na mistrovství světa."

Tím ji zaskočila. Linda počítala s tím, že po Anterselvě bude mít dva týdny volno, zatímco sportovci budou finišovat s přípravou na mistrovství, a pak se k nim opět přidá. "Já - chcete říct, že tam nepojedu?" vykoktala Linda. "Myslela jsem..."

Sandra prudce shrábla jednotlivé listy Lindiny smlouvy k sobě. "Odpovězte mi zcela upřímně: chcete u nás pracovat i v průběhu světovém šampionátu?"