Biatlon: Závod bez cíle

28. Na stopě

Linda by nikdy nevěřila, jak ráda po dvou týdnech volna sbalí svůj kufr a odjede od Emy a rodičů zase zpátky k biatlonovému společenstvu. Lednové třítýdenní odloučení snad ani nemohlo způsobit větší propast mezi oběma sestrami. Lindě se náhle zdálo, že jí Ema vůbec nerozumí, nic nechápe, a především nechce nic slyšet. Linda by jí tak ráda povyprávěla o Amy, Elise, Endrem a dalších věcech, ale Emu nic z toho nezajímalo. Jediné, co udělala, bylo, že Lindu politovala, že musí "u těch hrozných lyžařů zůstat ještě dva měsíce". Když jí Linda odpověděla, že ji její práce začala vážně bavit a že mají v týmu skvělý kolektiv, Ema jí pouze věnovala pohled ty jsi se zbláznila, sestřičko.

Když Linda konečně odjela do Nového Města, pocítila nečekaný nový příval energie. Tohle jsou vážně hrozně silný flashbacky, pomyslela si s úsměvem, když vstupovala do areálu. Opravdu už uběhl rok?

Loni bydlely s Emou v tom největším zapadákově široko daleko; letos Lindu čekal luxus v podobě ubytování ve velkém společném hotelu hned vedle závodiště. Byla tu z týmu první, všichni ostatní byli na cestě ze Švýcarska a měli dorazit někdy k večeru.

Když si Linda odložila tašky do jednoho z pokojů ve švýcarské sekci hotelu, nedalo jí to. Seběhla po cestičce od hotelu k parkovištím, odbočila doleva, sešla ke tribunám a zastavila se pod jedněmi schody nahoru. Tady. Tady jsme strávily ty čtyři dny.

Chvíli tam postála, zavzpomínala a následně si prošla i zbytek areálu, přičemž objevila několik úprav oproti loňsku. Nejlepším počinem pořadatelů rozhodně bylo nahrazení řady kadibudek za tribunami normálními záchody.

Sice tady dostavěli navíc celou jednu tribunu, ale to nikoho nezajímá, hlavně když jsou záchody! pomyslela si Linda s úšklebkem. Chvíli nerozhodně postávala v průchodu vedle "svých" schodů, načež se pomalu začala vracet k hotelu. Však tu bude další dva týdny, ještě si sem zajde mockrát.

Večeři musela Linda absolvovat osamotě, protože Švýcaři zůstali trčet někde na českých dálnicích a dorazili až před desátou. Elisa Lindu přivítala prohlášením: "Vy tady teda máte debilní silničáře!"

"To vím už dvacet let," broukla Linda a odebrala Elise jednu tašku, aby vůbec prošla dveřmi. "Buď ráda, že jste neschytali nějakou hezkou dvacetikilometrovou objížďku."

"Ty buď ráda, že teď neschytáš jeden hezký pohlavek," zavrčela Elisa. "Na srandičky nemám náladu. Víš, jak mě bolí zadek?"

"Co jsem to zaslechl?" vynořil se za námi Niklas. "Elisa že nemá náladu na legraci? To abych zašel za doktorkou, že jsi velmi vážně nemocná!"

"Plav na svůj pokoj," požádala ho podrážděně Elisa. "Jak to vůbec máš ty, Lindo? Budeš tentokrát zase s Amy?"

"Netuším," pokrčila Linda rameny. "Zatím jsem zabrala jeden náhodný dvoulůžkový pokoj a budu doufat, že mě z něho Sandra nevyhodí, protože jsem se už vybalila."

"Sandra má teď jiné starosti," mávla rukou Elisa. "Ona... Nebudu ti to vykládat na chodbě," zarazila se na poslední chvíli. "Buď se připomeň zítra, nebo popros Amy, ať ti to celé řekne a vysvětlí. Každopádně bys to měla vědět. Já se teď jdu ale primárně osprchovat a lehnout, protože už jsem po té cestě fakt vyčerpaná."

"Jasný, dobrou noc," popřála jí Linda a šla se podívat na svůj pokoj, jestli už se tam náhodou neroztahuje nějaká spolubydlící.

Náhodou roztahovala. "Nazdar Amy," překročila Linda dokořán rozevřený kufr. "Nebylo by lepší nechat to vybalování až na zítřek?"