Biatlon: Závod bez cíle

14. Peklo pro biatlonisty

Vánoční prázdniny utekly na Lindin vkus až příliš rychle. Zpátky do biatlonového kolotoče se jí popravdě moc nechtělo. Jedinou dobrou zprávou bylo, že ji Sandra Flunger ponechala ve světovém poháru, takže cestovala pouze do Německa a ne až kamsi do Itálie.

Čím víc se však Linda blížila k cílovému bodu, tím větší měla chuť se na místě otočit a rozběhnout se domů. Mlhy a mraků pomalu, ale jistě přibývalo, slunce naopak ubývalo velmi rychle. Zakrátko se spustil ostrý ledový déšť. Skoro to vypadalo, jako by počasí chtělo ukrýt Oberhof před každým, kdo by se chtěl dostat dovnitř.

Hotel, ve kterém měla švýcarská výprava bydlet tentokrát, sice vypadal poměrně solidně, ale do luxusu v Lenzerheide měl asi tak daleko jako Fiat k Mercedesu. Navíc se Lindě zdál dost malý na to, aby se do něj vešlo hned pět států.

Že se Linda ve svém odhadu nemýlila, to poznala hned po příchodu na přidělený pokoj. Tentokrát na něm totiž už nebyla sama. "Ahoj," přivítala ji Amy. "Kdyby ses divila, co tady dělám, tak z kapacitních důvodů se musíme uskrovňovat, jak jen to jde. Dokonce ani Sandra nebydlí sama, a to už je co říct."

"Hned jsem říkala, že se sem pět výprav nemůže vejít," zabručela Linda. Amy sice měla ráda, ale sólové bydlení se jí přece jenom zamlouvalo víc.

"A to je jedna z těch zemí Norsko, a ti mají největší tým ze všech," podotkla Amy. "Však taky obsadili celé horní patro, zatímco my jsme tu vždycky dva týmy vedle sebe."

"Čím dál lepší," povzdechla si Linda. "Kdo tu vlastně ještě bydlí?"

"Vedle nás jsou Rakušané a pod námi Estonci a Finové. Neboj, měl by tu být klid. A kdyby náhodou nebyl, Sandra si ho zjedná," ujistila Lindu pochmurně. Zřejmě už to někdy zažila na vlastní oči.

Linda se zadumaně zahleděla z okna. "Nechcete v tomhle trénovat, že ne?" ukázala na provazce vody, které spojovaly oblohu se zemí.

"Nic jiného nám zítra nezbyde, pokud se počasí neumoudří," krčila Amy nešťastně rameny. "Leda že by nám organizátoři povolili přístup do tunelu."

"Do jakého tunelu?"

"To je taková skvělá věcička, prostě z tunelu udělaný ovál, ve kterém je sníh celý rok. Hodně týmů sem proto jezdí v rámci letní přípravy, aby mohli trénovat na sněhu. Ale tam stejně nemůžou trénovat všichni zároveň, je to tam dost malé. Sandra má pravdu, když nám říká, že sportovci musí být provozuschopní každý den a za každého počasí."

"Ta ženská není trenérka, ale kat," zabručela Linda. "Říkej si o ní, co chceš, ale mně se zdá nějaká divná."

"Chová se občas trochu zvláštně," připustila Amy. "Nějak to souvisí s její minulostí, ale nikdo z nás toho o ní moc neví. Dává si hodně záležet, aby na sebe nic neprozradila."

Zajímavé... Čím si asi prošla? Linda si umínila, že se na to někdy musí někoho nenápadně vyptat. Vypadalo to, že by se za tím mohl skrývat nějaký zajímavý příběh.

«»

Říct, že se Amy vrátila z tréninku mokrá jako myš, by nebylo pravdivé ani z poloviny. Skutečnost byla taková, že jí z každé části oblečení odkapával na podlahu vytrvalý pramínek, drdol zplihle visel až kdesi na krku a musel vážit aspoň půl kila, a v botách jí při každém kroku začvachtalo, jako by právě šlápla do bahna.

"No ty vypadáš," spráskla ruce Linda. "Honem mi dej ty mokré věci a běž se usušit." Pro jednou zapomněla na starosti, aby zůstala suchá ona sama.