Biatlon: Závod bez cíle

2. Nástup

"Vítejte u nás, slečno!" hrnul se Lindě vstříc dobrosrdečně vypadající muž okolo šedesátky. "Jste předpokládám slečna Linda Beran-ová?"

"Ano, to jsem já." Linda mu váhavě podala ruku.

"Skvěle, skvěle - víte co, já vás rovnou předám Arnemu, on vám všechno řekne lépe než já - a až potom spolu můžeme dořešit všechny potřebné formality. Tak pojďte, pojďte."

Linda ho váhavě následovala do budovy. Cestou si zimomřivě přitiskla kabát k tělu. Švýcarský tým se momentálně nacházel na závěrečné přípravě ve Finsku a do Švýcarska se už před začátkem sezóny nevracel, takže Linda musela přiletět za nimi do Finska. Na severu ještě nikdy nebyla, a tudíž netušila, jaká tady může být koncem listopadu zima. Zatím se jí ve Finsku popravdě příliš nelíbilo: všude byl buď sníh, led, jezera pokrytá ledem a sněhem nebo břízy, z jejichž tenkých větví rovněž odpadávaly zbytky sněhu. A neskutečně tady všude fučelo.

Není biatlon náhodou o čisté střelbě? napadlo Lindu. V téhle fujavici by se přece netrefil ani ten největší čarostřelec.

"Á, naše nová posila!" V hotelu už Lindu očekával menší hubený chlapík, který vypadal tak na padesát. "A velmi vítaná posila, nutno podotknout. Já jsem Arne Halschfer," představil se. "Fyzioterapeut švýcarského týmu. Moje dlouholetá kolegyně Kara se rozhodla odejít do důchodu, a tak tu nutně potřebujeme novou tvář." Vesele se na Lindu zazubil. "Vítej u nás."

Moc to s tím vítáním nepřeháněj, pomyslela si Linda. Nikdo netvrdí, že tady zůstanu místo té vaší Kary a budu dobrovolně snášet tohle počasí, o neustálém cestování ani nemluvě. Popravdě už teď dost litovala rozhodnutí vypravit se sem.

"Nejprve bych ti měl asi povědět něco základního o našem týmu," začal Arne. Zdálo se, že si Lindiny nevstřícnosti nevšiml. "Začnu takhle: sleduješ trochu biatlon nebo víš, o co jde?"

"Vlastně nesleduju," přiznala Linda. "Vím jen, že se jedná o závody na lyžích, při kterých se střílí. Tady moje znalosti končí."

"To nevadí, všechno rychle pochopíš," ujistil ji Arne. "Základem zimní sezóny jsou dvě hlavní soutěže: Světový pohár a IBU Cup. Pak samozřejmě existuje ještě Junior Cup a pár dalších věcí, ale ty tě teď nemusí zajímat. Podstatou je, že já jsem většinu svého působení u švýcarského biatlonu pracoval v IBU Cupu a Kara měla na starosti Světový pohár. Vzhledem k tomu, že jsi nová, tak ti pochopitelně nemůžeme předat Kařino místo, takže naše představy jsou takové, že bys jezdila s naším bé-týmem po IBU Cupových soutěžích."

Mé představy jsou takové, že vám zamávám z okna letadla a vrátím se domů, zavrčela Linda v duchu.

Arneho menší přednáška trvala zhruba dalších dvacet minut, než konečně usoudil, že jejich hlavní šéf by už mohl mít připravenou smlouvu, a odvedl Lindu do jakési improvizované kanceláře.

"Takže, slečno Beran-ová," ukázal jí židli naproti svému stolu ten první muž, který ji předtím přivítal, "mám pro vás připravený následující návrh smlouvy. Jednalo by se o předběžnou smlouvu na jednu zimní sezónu, poté by se smlouva pochopitelně dala prodloužit dle vašich i našich přání. Prosím, prostudujte si to."

Linda upřeně civěla do papírů a přemýšlela, jak tomu muži oznámit, že pro něj nechce pracovat. Podmínky ve smlouvě byly ve skutečnosti víc než velkorysé - Linda ani nedoufala, že by jako čerstvá absolventka vysoké školy mohla dostávat tak štědrý plat - ale to nic neměnilo na skutečnosti, že o tu pozici nestála.