Biatlon: Závod bez cíle

11. Ida a já žádáme o pozvání

Lze vůbec nemilovat Sjusjøen?

Láska mezi mnou a tímhle norským střediskem byla doslova a do písmene na první pohled. Úchvatná okolní krajina, celá zahalená do bílého hávu, a hlavně mimořádně dobré tratě. Už na prvním tréninku jsem cítila, že mi to tu sedí.

"Tohle bude skvělej týden, Veru," pochvalovala jsem si první večer na našem pokoji. "Nádherné prostředí, bezvadný areál..."

"Tvoje sestřenka daleko odtud..." napověděla Verča.

"Taky pravda," přikývla jsem uznale. "Ale zase jí můžu závidět a taky jí závidím, což už tak dobré není."

"Řekni si, že v Lenzerheide jsi už jednou byla. Tady jsi poprvé v životě."

"Ty jsi dnes jedno velké chodící moudro," pochválila jsem ji. "A byla by přece škoda ochudit se o něco tak úžasného, jako je Sjusjøen!"

"Nepochybně," přitakala Verča. "Takže jaké si stanovíme cíle?"

"Eh? Proč?"

"Když je tu všechno perfektní, tak i naše závody musí přece být perfektní, to dá rozum," poučila mě. "Takže jak to bude?"

"Hm... Řekněme, že... Ty se tu konečně dostaneš do stíhačky. A pak i do šedesátkového masáku."

Verča hvízdla. "Stanovuješ vysoké cíle, ale nevadí. Já bych si rozhodně nestěžovala, kdyby se tohle doopravdy stalo. Tobě tudíž musíme taky nastavit laťku do slušných výšin... Co takhle top ten ve stíhačce?"

"Do první desítky?" zeptala jsem se zaraženě. "To je asi přece jenom nemožné."

"A proč?" namítala Verča. "Minulý týden jsi byla patnáctá. Těch dalších pět míst je nic. Ber to jako výzvu. Sjusjøenskou šanci."

Přikývla jsem. "Oukej, přijímám. A pokud nám to oběma vyjde..."

"...tak si před Vánocemi zajdeme někam do kavárny a pěkně to oslavíme."

"Platí." Natáhla jsem k ní ruku. "Snaž se."

"Ty taky, Klárko."

«»

Pokoj Ragnhild a Idy byl naprosto přesnou linií rozdělen na dvě půlky. Hned při vstupu jsem dokázala určit, čí polovině vládne řád a pořádek, a kdo z té své vyrobil za pouhé dva dny skladiště.

"Říkala jsem jí to už nejmíň pětkrát," rozhodila ruce Ida, když jsme se bouřlivě přivítaly a můj pohled zabloudil do Ragnhildiny části pokoje.

"Co jsi mi říkala?" zakřičela Ragnhild z koupelny.

"Že nám děláš ostudu a kazíš reputaci! Co si o nás Klær bude teď myslet?"

"O tobě jen to nejlepší, Ido," ujistila jsem hnědovlasou Norku. "A o Ragnhild samozřejmě taky. Koneckonců, ty jsi v minulé sezóně často bydlela s Ingrid, ne?"

Idě rázem bylo jasné, odkud vítr fouká. "Ano. A je pravda, že i Ingrid měla vždycky všude... plno věcí. Ale u Ingrid šlo spíš o to, že na všechno potřebovala hodně věcí, kdežto Rag je tady prostě jen tak nechává ležet."

"Ale prosím tě," mávla jsem rukou. "Ingrid je taky nechávala jen tak ležet. Takže můžeš být bez obav, já jsem na takové pokoje zvyklá."

Ragnhild se vynořila z koupelny, z vlasů jí crčela voda a zanechávala za ní mokrou cestičku. Ida vypadala, že se každou chvíli skácí. "Rag," začala. "Pokud nechceš dnešní večer strávit vytíráním podlahy, tak hoď okamžitě zpátečku do koupelny."