Biatlon: Závod bez cíle

3. Švédský víkend

Östersund vzala Linda na milost, protože tu narozdíl od Finska alespoň svítilo sluníčko a vlastně to tu vypadalo docela příjemně. Ze švédské kuchyně se jí sice trochu obracel žaludek - byla tu teprve den a půl a už měla pocit, že nechce víckrát v životě vidět masové koule v rajské omáčce - ale jinak se to dalo. K jejímu překvapení ji ubytovali pohromadě se závodníky, sice na sólovém maličkém pokoji, ale v těsném sousedství biatlonistů.

Linda se hlavně modlila, aby v Östersundu nenarazila na svou sestřenici. Vzhledem ke Klářině pevnému přátelství s elitním norským týmem si u ní člověk nikdy nemohl být jistý, kde všude se může vynořit. Naštěstí to ale vypadalo, že tentokrát Klára vzorně zůstává s IBU Cupem a nikam jinam se nemontuje. To ovšem nesnižovalo Lindiny obavy, že se s ní stejně potká příští týden v Kontiolahti.

Švýcarskému áčku, zdálo se, nijak nevadilo, že je tu Linda jen na dva dny. Dělali všechno pro to, aby se s ní co nejlépe poznali. Linda se zpočátku k jejich zájmu stavěla trochu odtažitě, protože ke všemu okolo sebe pociťovala instinktivní nechuť, které se snad možná ani nechtěla zbavit. Některé dívky ale byly natolik nenucené a přátelské, že se s nimi nakonec dala do řeči.

Nejvíc se s ní bavila Amy Baserga a sestry Elisa a Aita Gasparin. Společně Lindu zasvětily do fungování celého chodu biatlonového světa, vysvětlily jí pravidla jednotlivých typů závodů a postupně ji také učily jména těch nejznámějších závodníků. Linda chtě nechtě musela uznat, že všechny tyto informace by se jí mohly docela hodit.

Jednoho ale dívky nedosáhly: ať Lindu přemlouvaly, jak chtěly, v sobotu ji na stadion nedostaly.

"Mínus deset," zdůraznila Linda. "Vítr. Sníh. Mráz."

"První závod v sezóně!" kontrovala Aita argumentem, který podle ní musel naprosto jednoznačně převážit takovou malichernost, jako bylo špatné počasí.

"Tímhle mě nepřesvědčíte," vrtěla Linda hlavou. "Já nemám důvod tam chodit a taky tam nepůjdu."

Švýcarky zdánlivě rezignovaly. Ještě téhož večera ale začaly Lindu zpracovávat nanovo. "Zítra půjdeš, viď?" smlouvala Amy. "Aspoň na náš závod. Na kluky už tam zůstávat nemusíš."

"Nepoznáš doopravdy biatlon, pokud se nikdy nezúčastníš žádného závodu naživo," přidala se Elisa. "Máš škodu, že jsi nešla dnes. To se jely smíšené dvojice a štafety, což je na pohled určitě zajímavější než vytrvalostní závod."

"Pokud tím chceš říct, že zítra jedete ten nechutný dlouhý závod, kde dostáváte takové ty minuty navíc, tak na ten fakt nejdu," prohlásila Linda.

"Přesně ten jedeme a na ten bys fakt měla jít," nedala se Elisa. "Říká se mu taky královská disciplína. Možná není pro diváka až tak záživný, ale na druhou stranu dává prostor pro nečekané výsledky."

"A co kdybych vám slíbila, že si ho pustím v televizi?" navrhla Linda.

Aita a Elisa si vyměnily pohled. "Ne," prohlásily obě zároveň. "To není totéž."

"Aspoň pojď s námi na stadion ráno před závodem," škemrala Aita. "Ukázaly bychom ti, jak to funguje přímo na místě. Když ti bude zima, můžeš se vždycky schovat do naší buňky."

Linda pochopila, že opět nemá na vybranou - byly na ni tři a ona byla sama. Budu se muset naučit být ráznější a neodbytnější, pomyslela si nespokojeně. Jinak se mnou tady každý bude šoupat, jak se mu to bude hodit.

«»

Téhož večera se Linda ve svém maličkém pokojíku chystala do postele, když jí někdo zaklepal na dveře. "Lindo?" rozpoznala z chodby Elisin hlas. "Nespíš?"