Biatlon: Závod bez cíle

9. Generálka Flunger

"Hej, Amy! Linda přijela!"

Lindu mimořádně překvapilo, jakou radost projevovala Elisa Gasparin z jejich opětovného setkání. Ostatně, nebyla v tom sama: Amy s Aitou přiběhly vzápětí. "Ty jsi vážně tady!" vypískla Aita. "Oni ti to dovolili!"

"Spíš mě sem dostrkali," pokrčila rameny Linda. "Ale jsem vážně ráda, že jsem vypadla z toho zatraceného severu. Už mi lezlo na mozek, jak je tam věčně tma a zima."

V Lenzerheide panovaly příjemné teploty okolo nuly, obloha azurově modrá a téměř žádný vítr.

"Určitě si chceš vybalit věci a odpočinout si," ozvala se Amy, která jako jediná dokázala Lindu chápat. "Ukážu ti, kde budeš bydlet, ano?"

"To bych moc ráda," přikývla Linda s úlevou a naposledy se chopila svého těžkého kufru.

"Máš pokoj číslo tři sta čtrnáct. Bydlíš v něm sama. Tady to je." Amy odemkla a nechala Lindu projít první.

Lindě spadla brada. "Tohle je pokoj pro jednoho člověka?" zdráhala se uvěřit svým očím. Velké prostorné apartmá svou rozlohou odpovídalo téměř třem pokojům v Idre Fjäll.

"Normálně by tu bydleli dva, ale protože tady jednak ještě skoro nikoho neznáš, a především jsi fyzioterapeutka, takže potřebuješ hodně místa, je to celé jenom tvoje. Tady za rohem je maličká kuchyňka, tyhle dveře vedou do ložnice - ta je taky malá, ale hlavní prostor na věci i na práci máš tady."

"Vždyť to je normální obývací pokoj," nevycházela z úžasu Linda, zatímco se rozhlížela. Pokoje, ve kterých přebývala v Kontiolahti i v Idre, sestávaly prostě jen z jediné místnosti, ve které byla namačkaná postel, stůl, židle a skříň, plus se odtud vcházelo do koupelny.

"Lenzerheide je poměrně nový, a tudíž moderní areál," mrkla na ni Amy. "Tak se tu hezky zabydli. Já zatím nahlásím Sandře, že už jsi tu."

"Vy vážně máte trenérku?" vyhrkla Linda. Tuto informaci pochytila už v Idre od trenéra b-týmu a dost ji zaujala - zatím to vypadalo, že všichni trenéři biatlonu jsou muži.

"To máme," usmála se Amy. "Jsme asi jediní, já vím. Hlavně se jí neboj, vypadá sice přísně, ale myslí to v dobrém."

Amy odešla a Linda se dala do prozkoumávání svého nového příbytku. Zakrátko zjistila, že pohovka v obýváku je pohodlnější než leckterá postel, že v koupelně teče horká voda, že za dlouhým závěsem se skrývají dveře na balkon a že v ložnici je klasická dvoupostel, protože apartmá přece jen bylo stavěno pro dvě osoby.

Tak tohle je bomba, usoudila Linda, když se zase vrátila ke svým kufrům. Ty zatím pořád stály tam, kde je při příchodu do pokoje postavila. Nechce náhodou světový pohár zůstat celý zbytek roku ve Švýcarsku? A nechci já náhodou taky třeba zůstat ve světovém poháru?

Lindiny spekulace přerušilo rázné zaklepání. "Dále!" zavolala Linda, ale to už se dveře otevřely a dovnitř nakráčela žena s krátkými tmavými vlasy. Záda měla rovná jako pravítko a krok pevný jako generál.

"Dobrý den. Mé jméno je Sandra Flunger a jsem trenérkou švýcarského á-týmu." I její hlas byl téměř vojensky precizní, rázný a účelový.

Linda stiskla její nabídnutou ruku. "Těší mě. Já jsem Linda Beranová. Děkuji vám za tuto příležitost." Tentokrát to Linda výjimečně myslela vážně, nejednalo se o pouhou zdvořilost.

"Budeme-li s vámi spokojeni, dalo by se mluvit i o vašem případném setrvání ve světovém poháru," pokývla stroze hlavou Flunger. "Prozatím jste tu však pouze na zkoušku."