Biatlon: Závod bez cíle

19. Kdo jsi?

Přítomnost u ženského sprintu se Lindě vydařila mnohem lépe než při štafetě. Tentokrát nikde nebloudila, nenarážela na opilé vousáče s klobásami ani se neztrácela v průběhu závodu. Možná i proto se rozhodla, že další den pojede na stadion taky, i když měli jet pouze muži. Niklas jí navíc před startem milostivě ukázal, jak se páskují náboje, takže měla o zábavu postaráno.

Niklase také během závodu nejvíc sledovala, protože byl jediným biatlonistou, který se s ní bavil a kterému měla důvod fandit. Nejspíš to i zabralo, protože Niklas udělal jen jednu chybu a k Lindině radosti skončil osmý, o jednu příčku za svým nejlepším kamarádem Sebastianem Stalderem.

"Byli jste skvělí!" gratulovala jim Linda v cílovém prostoru.

"Ještě kousek a mohli jsme být na pódiu," zašklebil se Niklas, ale bylo znát, že je se svým výsledkem spokojený.

"No, na třetí místo jste asi ještě ztráceli docela dost," zaváhala Linda.

"On myslí rozšířené pódium," napověděl jí Sebastian. "To je pro šest nejlepších."

"Ty jsi ještě nikdy neviděla květinový ceremoniál?" otočil se Niklas k překvapené Lindě, protože mu došlo, proč se tváří tak nechápavě. "Tak se utíkej podívat! Každou chvíli by měl začít. My se teď stejně musíme převléct a posbírat si věci."

Linda se tedy vydala směrem, který jí Niklas ukázal. Stihla to tak tak. Vítěz dnešního sprintu - jakýsi dvoumetrový Norák, který byl Lindě nesympatický už od pohledu - právě vylézal na nejvyšší stupínek. Krátce po něm se objevil stříbrný Ital Tommaso Giacomel, jak se Linda dozvěděla od hlasatele, a bronzový Nor Tarjei Bø. A pak konečně pochopila, co znamená rozšířené pódium, protože na scénu napochodoval i čtvrtý, pátý a šestý závodník, potřásl si rukou s medailisty a stoupl si na bok vedle stupínků. Všichni vyfasovali kytice, zapózovali s nimi pro fotografy a to byl konec.

Linda se ze zvědavosti přiblížila k velké skupině lidí v bundách s norskou vlajkou. Chtěla se jen přesvědčit, jestli mezi nimi náhodou není Ingrid. Včerejší pokus o odchycení norské závodnice Lindě nevyšel, protože Ingrid k jejímu milému překvapení vyhrála a byla tudíž neustále v obležení kameramanů nebo svých týmových spolupracovníků. Dnes tu samozřejmě nebyla, takže měla Linda opět smůlu. Zato si mohla zblízka prohlédnout dnešního vítěze. Tvářil se jako přejedený papuchalk, gratulace svého týmu ve většině případů ignoroval a bavil se prakticky pouze s jedním ze svých závodních kumpánů, ve kterém Linda poznala Johannese Daleho.

Tak takhle nepříjemného člověka jsem tady snad ještě nepotkala, zhodnotila ho Linda na dálku a chystala se odejít zpátky za Švýcary. Vtom ji někdo zezadu chytil za rameno a Linda se prudce otočila.

"Jsi to ty! Říkal jsem si, že je mi ten nenápadný špeh nějaký povědomý," smál se Endre Lindině výrazu.

"Nikoho jsem nešpehovala!" ohradila se Linda. "Jen... jsem si chtěla prohlédnout vítěze," plácla první blbost, která ji napadla.

Endre se zatvářil, jako by dostal do nosu. "Ty si teda umíš vybrat." Ohlédl se na zbytek svého týmu, který byl naštěstí zaujatý svým dnešním hrdinou. "Radši pojď, než si tě všimnou. Některým by se přítomnost cizího člověka nemusela zamlouvat."

V tichosti se odplížili z dohledu. "Koho jsi myslel těmi některými?" přerušila Linda mlčení.

"Například zrovna Vetleho," ušklíbl se Endre. Lindě došlo, že mluví o vítězi. "Nechová se dnes moc hezky ani ke svému vlastnímu týmu, natož k neznámým lidem."

"A proč?" nechápala Linda. "To je to takový náfuka?"

"Neřekl bych zrovna náfuka," zaváhal Endre. "Spíš... Podívej, norský tým je hrozně předimenzovaný. Dobré závodníky můžeme přehazovat vidlemi, zato závodních míst není tolik. Svaz se rozhodl dát minulý týden v Oberhofu šanci jednomu z našich nadějných kluků, a to právě na úkor Vetleho. Říct, že to Vetle nesl dost těžce, je hodně slabý výraz. Teď v Ruhpoldingu se k nám vrátil, vyhrál sprint a okamžitě se nafoukl jak žába! Hádám, že s ním další dva týdny nebude rozumná řeč. Pořád bude jen omílat, jak se k němu svaz zachoval špatně a že ho odkopl jako použitý hadr. Já neříkám, že to není těžké, být Norem v áčku - loni jsem jezdil v IBU Cupu, vyhrával jsem a taky jsem docela protestoval, že chci svoji šanci ve svěťáku. Ale nakonec jsem se smířil s tím, že si musím počkat, až se uvolní místo. Vetlíčka vyřadí na jeden týden a je z toho pomalu na prášky." Endre se trochu zarazil a podíval se na Lindu. "Promiň, trochu jsem se asi rozjel, co?"