Linda vyrazila ze švýcarské buňky poněkud zbrkle a nerozvážně. Hned za dveřmi jí došlo, že vlastně vůbec netuší, kam má jít, co má dělat, kde se může pohybovat, kudy se kam jde a hlavně - kde by mohla najít Ingrid Tandrevold.
Vlastně to byl dost hloupý nápad, proklínala se Linda, zatímco bezradně procházela prostorem, který se skládal snad ze třiceti identických dveří. A vůbec, copak si můžu dovolit otravovat elitní sportovkyni těsně před závodem? Jako bych už tak neměla na kontě dost situací, kdy jsem se chovala nemožně...
Linda velice rychle dospěla ke změně plánu. Za Ingrid zkusí zajít večer, případně ji může odchytit někde po závodě, a teď se bude věnovat v prvé řadě zkoušce vlastní orientace. O průvodkyni Elisu se připravila ve chvíli, kdy opustila buňku se slovy potřebuju něco okamžitě vyřídit, takže si bude muset poradit sama.
Namířila si to nazdařbůh jedním směrem, který působil jako ten správný pro cestu pryč od buněk. Po několika desítkách metrů se však před Lindou otevřelo za rohem schované parkoviště, kde zhruba před dvaceti minutami vystoupila s biatlonistkami z týmového vozu. Sakra. Opačná strana. Linda rychlým krokem vyrazila mezi buňkami zpátky a doufala, že ji při této trapné chvilce nikdo neviděl.
Na druhé straně už to vypadalo nadějněji. Do výšky se tu zvedaly mohutné konstrukce tribun, které naznačovaly přítomnost zatím ukrytého areálu. Skutečnost však byla taková, že Linda dobrých deset minut chodila zezadu kolem tribun, než přišla na to, jak se dostat před ně.
Ledva se vypořádala s jedním úkolem, přišel na řadu další. Na tribunách a především pod nimi se už totiž tísnilo poměrně slušné množství lidí. Co už tady všichni dělají? zoufala si Linda, zatímco se mezi nimi prodírala neurčitým směrem a snažila se nikomu nerozlít jeho pivo. Závod přece začíná až za třicet minut!
"Du Idiot!" zařval někdo zničehonic Lindě přímo do ucha. "Schau, was du tust!"
Linda se zarazila v pohybu a pomalu zvedla oči k vousatému Němci nad sebou - respektive k jeho tácku s klobásou a hořčicí, protože ten měla přímo u nosu. Tácek se povážlivě kýval ze strany na stranu a jeho majiteli se již mírně leskly oči - neklamný důkaz, že navštívil také stánek s pivem. A ne jednou. To by mi tak ještě scházelo, aby na mě nějaký podnapilec vyklopil svoji svačinku!
"Entschuldigung, Wurstesser," vyhrkla dopálená Linda a vystartovala pryč právě vzniklou uličkou v davu, aby na ni vousáč za to oslovení tu hořčici přece jen nevyklopil.
"Wie kannst - " Slyšela za sebou jeho zlostný křik. Zhluboka si oddechla. Tohle bylo zřejmě jen o vlásek.
Dál pokračovala pomaleji a pozorně se dívala po lidech, kteří ji míjeli, jestli někdo z nich náhodou nenese další porci hořčice. Několik takových skutečně potkala, ale mnohem víc bylo těch s pivem nebo svařákem. Vzhledem k davu, který lidmi nekontrolovaně pohazoval sem a tam, většina tekutin šplouchala přes okraje kelímků a Linda se jen tak tak vyhýbala jejich hrozícímu kontaktu se svou bundou.
Tak to jsem si taky nevybrala nejšťastněji, zhodnotila svoje počínání, když ji masa těl vyhodila na prostranství kousek od tribun, kde se prodávaly právě ty nešťastné klobásy, nápoje a další laskominy. Vzadu za stánky pak Linda narazila pouze na řadu záchodků zvaných toitoiky, před kterými už teď postávala slušná fronta.
Copak tady nikde není cesta do středu stadionu? začínala Lindu štvát její vlastní neschopnost. Někudy se tam závodníci přece musí dostávat.
ČTEŠ
Biatlon: Závod bez cíle
FanficTŘETÍ DÍL SÉRIE BIATLON Pokračování Klæřina příběhu, tentokrát doplněné o druhou hlavní postavu a druhou dějovou linku ;) Linda, Klářina sestřenice, úspěšně ukončila studium fyzioterapie. Svou první práci si ale představovala trochu jinak... --- Up...
