The longest dream of my life (CZ)

12. kapitola

"Nechceš jít ven?" ptá se mě Finn na chodbě, zatímco si prohlíží klíč od skříňky. "Podle toho kam." odpovídám a z aktovky si mezitím vytahávám lahev s pitím, které si chvíli prohlížím, než ho trochu upiju. Finn mě předběhne a otočí se čelem ke mně. "Na oslavu." Říká to jako by to byla samozřejmost a já byl idiot, kterému nikdy nic nedojde. Ťuknu si pstem o čelo. "No jo, že mě to nenapadlo." Finn se postaví opět vedle mě. "Tys prostě nikdy nebyl nějak extra chytrej." odůvodní a já mu za milou poznámku daruji ránu do ramene. Zasměje se a chytne se za zasažené místo. "Jak ty to můžeš vědět?" ohrazuji se se smíchem. Finn se na chvíli zamyslí a pak se na mě podívá. "Vypadáš tak...jako idiot." vysvětlí a v zápětí se snaží uhnout další ráně. Neúspěšně. "Přestaň mě šikanovat nebo budu žalovat." zakňourá a já se rozesměju ještě víc.Po krátkém dohadování se pak domlouváme na návštěvě cukrárny a následné procházce lesem. Cestou do cukrárny se ještě trochu pošťuchujeme a Finn napodobuje styl chůze lidí, které míjíme. Občas musíme zastavit, protože se kvůli nadměrnému smíchu nedokážeme ani pohnout. A tak nám cesta do nedaleké cukrárny nakonec zabírá víc jak půl hodiny.Když do cukrárny konečně dorážíme a otíráme si slzy smíchu Finn nám objednává zmrzlinu. Zrovna si vytahuji peníze z kapsy když mě Finn jemně chytá za zápěstí. Jeho dotyk projíždí mým tělem jako elektrický proud a okamžitě mi všude naskakuje husí kůže. "Já to zaplatim. Je to přece moje oslava, brouku." Cítím jak při těch slovech rudnu. Když se však při oslovení brouku usměje na prodavačku, mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. Dochází mi, že je to jen další z jeho experinentů a narozdíl od těch předchozích mi tenhle přijde celkem vtipný. Rozhoduji se proto v jeho hře pokračovat. "Máš pravdu." usměju se na něj a pohladím ho po ruce, kterou mě drží za zápěstí. "Tyhle narozeniny si užijeme." Dám mu pusu na tvář a po tom co mě lehce crvnkne do nosu se rozhihňám jako zamilovaná puberťačka. Finn si v ruce přepočítá peníze a zrovna když se jí je chystá podat, všímám si, že prodavačka stáhla svou dříve nataženou ruku, do které jí měl Finn peníze dát. Položí je proto na nízký pult. To by to ale nebyl Finn, aby se spokojil s takovým "chudým" koncem. Zmáčkne si po stranách nos a chvíli s prsty na nose kýve, což způsobí následné kýchnutí, při kterém se rozhodně neobtěžuje dát si ruku před pusu. Při pohledu na poprskanou prodavačku už se neudržím a hlasitě se rozesměju. "Příště si dávejte větší pozor" podotkne Finn na rozloučenou. "Homosexualita je hodně nakažlivá nemoc." Vážně se na ní podívá a pak se usměje. "Hodně štěstí."Chvíli se ještě nekontrolovatelně smějeme na lavičce před cukrárnou a snažíme se napodobit prodavaččin neocenitelný výraz, než se konečně sbíráme a vyrážíme na procházku do lesa.