Dvě Strany

5. - Noah

„Who's gonna save me now? I hope it's you, my babe"
                                     - Rex Orange County

Chemie mi nikdy nešla. Vlastně ani nepřišla chvíle, kdy by mě bavila a já se ji snažil pochopit.

Hned, co jsem přišel do třídy, si mě paní učitelka Stevensová přivolala k sobě. „Noahu,..” začala a já jsem se vnitřně začal třást. Měl jsem dost průšvihů a o to mi nešlo. O poznámky, třídní nebo dokonce ředitelský důtky. Šlo mi o studium. I když to nikdy tak nevypadalo, protože jsem přece jen drsňák školy, jak to tak mezi žáky pluje. „..vím, že ty a chemie nemáte dobrý vztah.” řekla a já se musel zasmát. „To jste řekla moc hezky.” uznal jsem.

Zasmála se zpátky, ale pak hned zvážněla. „Jde o to, že jestli se chceš dostat na nějakou vysokou školu, budeš potřebovat lepší známky. Tím říkám, jestli se vůbec chceš tento rok dostat na nějakou vysokou, protože…” povzdechla si. „Hrozí ti propadnutí, Noahu.” řekla a já jsem polkl.

Chemie. Chemie. Chemie.

Jediný důvod, proč mi o studium jde víc než o nějaký průšvihy jsou rodiče. Nebo spíš matka. Bylo to tak vždycky. Budeš mít dobrý známky a dostaneš se tam, kam budeš chtít. Budeš mít dobrý známky a můžeš jít večer kamkoli chceš.

Bylo to snadný. Jenže pak přibyla tahle chemie a já jsem byl na pokraji šílenství. Do třeťáku jsem vždycky vyšel se čtyřkou a už se pohledy rodičů začali měnit. Jako kdyby říkali: Neřekli jsme to jasně? nebo To jsi fakt tak hloupej?

Pokrčil jsem rameny. „A co s tím mám, paní učitelko, dělat? Sama jste řekla, že s chemií nemáme moc dobrý vztah.”

„Ano, a proto ti dávám nabídku.” přikývla.

Povytáhl jsem překvapeně obočí. „Aha. Jakou?” našpulil jsem rty a opřel se o katedru.

„Doučování.” usmála se a ukázala za mě. „S Elizabeth.”