66. - Elizabeth

859 20 0
                                    

Talking with my mother She said, "Where’d you find this guy?" - Ashe

Nevím, co jsem s myslela. Že by mi konečně život nadělil štěstí? A že by to štěstí byl Noah Lewis? Ha, musela jsem se tomu smát. Věděla jsem, že za to nemohl. Věděla jsem, že se prostě musel odstěhovat, ale...mohl za to aspoň bojovat. Vymyslet nějaký jiný řešení. 

Teď jsem zas seděla se slzama v očích
v posteli a zas kvůli klukovi. I když kvůli úplně jiné situaci, pořád to byl ten stejný pachatel. Kluk. Slovo kluk vzniklo tak, že naši předkové tak pojmenovali hrot šípu, později se ale rozšířilo na celý šíp. A tak se mi teď zarývá do kůže. Jako hrot šípu. 

„Zlato?" Otevřela dveře do pokoje máma. „Jsi tu celý den, co se děje?" Sedla si ke mně na postel. 

Kousla jsem se do rtu. „Noah se stěhuje," polkla jsem slzy. 

„Oh, zlato!" Vzala mě do náručí a já jsem neodmítala.

„Jeho máma je na odvykačce," šeptala jsem jí mezi vzlyky do ucha. „A jeho táta bydlí v Austinu. Mami, on ale má hroznýho tátu," nadechla jsem se.

„El, teď poslouchej, ano?" Odstrčila mě od sebe. „Nenech si to ujít. Jestli ho opravdu miluješ, běž za ním. Bojuj. Vidím, jak tě dělá šťastnou, Eli. A za mě je to velmi hodný kluk," usmála se.

„Ale neměl by on bojovat za mě?"

„Bojujte za sebe navzájem. Kdy má odjíždět?" zeptala se.

„Já nevím." Pokrčila jsem rameny.

„Zítra za ním běž co nejdřív a řekni mu všechno. Nějak to vyřešíte." Zas mě vzala do náručí.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat