Dvě Strany

52. - Elizabeth

I think we're close enough - Sam Smith

Zápas dopadl skvěle. Nathan řval, táta řval, všichni řvali, protože jsme vyhráli. Noah dal poslední rozhodující gól a tím rozrazil remízu.

Když se lidi začali rozcházet, Nathan se chytil za hlavu. „Kluci! Jste to fakt vy?!" zařval skoro přes celé hřiště. Podívala jsem se jeho směrem a uviděla na koho tak zběsile ječí. Byli to jeho bývalí spoluhráči. Teodor, Tim, Jack a Bruno.

Polkla jsem a chtěla rychle zmizet, jenže táta i Nathan šli k nim a já jsem byla mezi nimi, takže jsem nemohla odejít.

„Tak dlouho jsem vás neviděl!" pozdravil se Nathan postupně se všemi.

Snažila jsem se vyhýbat pohledům, ale stejně jsem neunikla. „Ahoj, El," ozval se Brunův hluboký hlas, který mi pronikl celým tělem.

„Čau, Bruno." Chladně jsem se na něho podívala.

„Jak se máš?" zeptal se.

„Bez tebe líp," odsekla jsem.

Odvrátil pohled na Nathana. „Kdo by to řekl, že se Lewis tak vyšvihne, co?" Bruno kývl k hřišti.

Jack, Tim a Teodor jen přikývli, ale Nathan zavrtěl hlavou. „Byla to náhoda. Jak ten gól, tak to, že je teď fotbalista roku," odfrknul si.

Otočila jsem se a odešla. Nehodlala jsem poslouchat takovýhle řeči, zvlášť od svýho bratra. Vyšla jsem tribunu               a zamířila před šatnu čekat na Noaha.

Snažila jsem se dýchat. Do břicha, do hrudi, do břicha, do hrudi, do břicha, do hru....

„Kampak si nám zmizela?" ozval se hluboký hlas.

Do břicha, do hrudi....

„Na někoho čekám," odpověděla jsem.

Uchechtl se, přišel ke mně blíž a do ucha mi zašeptal: „Myslel jsem, že jsi celý ten rok čekala jen na mě."

Zatla jsem čelist a odtáhla se od něj. „Vypadni," zavrtěla jsem hlavou.

„Chtěl jsem si s tebou jen pokecat, El. Se sestrou mýho nejlepšího kámoše ze střední, s kterou jsem si užil," zazubil se a opřel se o zábradlí. Ruce v kapsách.

„Není nic, o čem bychom kecali."

„Fakt ne? A co třeba o tom, na koho tady čekáš, mhm? Já vím, že je to Lewis. Jsi do něho beznadějně zamilovaná, co?" Sjel mě pohledem.

Chtělo se mi z něj zvracet. Chtělo se mi zvracet jen z toho pomyšlení na minulost. Na to, co jsem s ním prožila, co mi udělal, že se mi opravdu líbil!

„A co bys s tím dělal? Kdyby to fakt byla pravda?"

„Že jste do sebe zaláskovaný?" povytáhl obočí. „Každej ví, že Noah má rodinu        v prdeli a každej ví, že ty seš sestra Nathana Drewmana, kterýmu na zápasy nechodil táta stejně tak jako mladýmu Lewisovi." Pokrčil rameny. „Je jen otázka času, kdy tohle všechno skončí, protože oba dva..." Přiblížil se k mému uchu. „..budete na dně." Odtáhl se a položil mi ruku na rameno. „Rád jsem tě viděl, Elizabeth," usmál se a odešel.