Dvě Strany

44. - Elizabeth

Someday, I'll be fallin' without caution
- Conan Gray

Liv mě pozvala na další divadelní večírek, který jsem prošvihnout opravdu nechtěla. Po doučování jsem se hned převlékla a vyšla do našeho školního divadla.

Bylo to malé. Pódium a před ním pár židlí. Vedle místnost, kterou si herci vybojovali, s menším barem, který se právě otevírá jen na divadelních večírcích.

Sedla jsem si do třetí řady, kde bylo jediné místo u kraje. Světla zhasla
a rozsvítila se na pódiu. Liv mi říkala, že budou hrát něco od Shakespeara, ale...neřekla mi, že budou hrát mojí oblíbenou hru! A že bude hrát hlavní roli!

Snu noci svatojánské jsem nejdřív moc nerozuměla. Obecně Shakespearovi. Proč se kolem něho dělá takový haló. Ale pak, když jsem si přečetla skoro všechny jeho hry a porovnávala je s divadly jak školními, tak profesionálními, tak jsem se zamilovala. A nejvíc do Snu noci svatojánské.

Bylo to jako vždy geniální. Hlavní roli s Liv měl ještě Jacob, se kterým většinou hrála vedlejší role a vlastně s ním i začínala, když byla třeba strom nebo, moje oblíbená role, jablko, které se přikutálelo na scénu a jen tak leželo vedle nohy jednoho rytíře.

Když bylo po všem, co nejrychleji jsem se dostala k baru, abych se nemusela brodit lidmi a abych si mohla sednout. Dean za pultem mi dal kolu s ledem a já čekala, až přijde Liv.

„Čau, krásko!" zavrávolala a padla na židličku, kterou jsem ji držela volnou.

„Čau, lásko! Bylo to úžasný!!" vykřikla jsem a objala ji.

„Líbilo se ti to? Bylo to dost na rychlo pozměněný."

„To nemůžeš říkat! Teď si to budu dokola promítat a hledat nedokonalosti." Dala jsem si prst na bradu. „Hmm." Zavřela jsem oči a po chvíli je zas otevřela. „Žádný jsem nenašla," zakřenila jsem se a napila koly.

Ona se na mě jen dívala a po tváři se jí rozplýval ten nejsladší úsměv.
„Co se děje?" zasmála jsem se.

„Já...," zatřepala hlavou. „Vypadáš šťastně."

„Docela jsem," přikývla jsem.

„Jsem za to ráda," usmála se. Vlastně se úsměvu nezbavila. „A teď mi konečně povíš, co je s tím Lewisem!"

„Co by bylo?" Pokrčila jsem rameny. „Doučuju. Vlastně...zítra už máme poslední doučování." Sklopila jsem oči.

„A tebe to mrzí," odtušila.

„Možná trošku." Pokrčila jsem ramenem.

„Dělá tě šťastnou on, že jo?"

Cítila jsem, jak mi červenají tváře. „El! Já mám takovou radost!" Zatleskala.

„Že mě Noah dělá šťastnou?" uchechtla jsem se.

„No, to možná taky. Ale hlavně z toho, že jsi už konečně...ta stará Eli." usmála se.

„Jo, seznam špatných věcích už jsem zmuchlala a hodila do koše," přiznala jsem se.

„Seznam špatných věcí? Nějaký byl? Nebyla jsem tam já, že ne?"

„Ne! To bych si nedovolila. Já...dala jsem mu oficiálně kopačky a omluvila se mámě."

„Opravdu? Jak...j-jak jsi to jako udělala?" Dělalo mi radost, když věděla o Kom mluvím.

„Josh mě pořád miluje. A přišel ke mně domů s kytkama v rukách a s omluvou
a já ho prostě odmítla. Zavřela mu dveře přímo před nosem," zazubila jsem se.

Liv se na mě hrdě podívala. „Jsem opravdu šťastná."