Dvě Strany

32. - Elizabeth

„I've never had someone that knows me like you do"
                                             - Sharpay Evans

„A prej, že jsem já ten, kdo se nesoustředí.” Založil si ruce na prsou Noah a opřel se o židli.

Zamrkala jsem a podívala se na něho. „Promiň, co jsi říkal?” zeptala jsem se.

„Už to mám,” řekl a podsunul mi papír. „Co se děje?” zeptal se, když mě uviděl, jak se na papír bezradně dívám.

Bylo mi špatně. Od rána se mi točila hlava a v krku jsem měla neustále sucho. „Nic. Jsem v pohodě.” Lež a on to hned poznal. Panebože! To mu musím říkat úplně všechno? „Dobře, dobře nejsem. Ale je to jen špatnej den, nic víc.” Pokrčila jsem rameny a zas se zkoušela soustředit na papír.

„A jaká je příčina špatnýho dne?”

„Za chvíli se na seznam příčin tohohle dne přidáš ty,” odsekla jsem.

„Ou, tak to bude hodně špatný.” Podepřel si dlaněmi bradu a koukal na mě prosebným pohledem.

Povzdechla jsem si. „Rodiče, brácha, kamarádka,” řekla jsem a on přikývl. „Co s nima? Jo, tvýho bráchu znám je to kretén, to vím, ale co rodiče a tvoje kamarádka? Liv, ne?”

„Zaprvý Nathan není kretén, i když se tak občas chová. A zadruhý ano, moje kamarádka je Liv,” přikývla jsem. „Včera se o mně bavili,” přiznala jsem. „Moje rodina je teď trošku posedlá tím, že nejsem v pohodě po tom rozchodu s Joshem.”

„Okey, to bych asi pochopil, kdyby to nebylo už půl roku.”

Bylo těžký mu to vysvětlit. Ano, sama jsem si říkala, že to bylo půl roku a já bych se už měla cítit v pohodě. Jenže pořád jedna část mě chtěla utýct a brečet celý noci a dny, aby se ke mně Josh zas vrátil. Druhá polovina, ale zase byla jakžtakž v pořádku a chtěla tu druhou stranu pryč.

„Táta je každej den v práci. Je policajt a nikdy, ale opravdu nikdy si nevzal volno. Nonstop jsme jako malý byli jenom s mámou a teď najednou, když se se mnou rozejde kluk a já jsem z toho…dost rozhozená, si dělá volna jak chce  a vlastně může. Vymýšlejí různé výlety, abychom byli jako rodina spolu a dělají, jako by to, co jsme prožívali před tím, když s náma táta nebyl, nebylo. Jako by se nic nestalo, jen všichni se teď soustředíme na El, protože je přece strašně psychicky poškozená,” odvyprávěla jsem a cítila, jak mi tváře hoří vztekem.

Noah mi položil ruku na mou. „Chápu tě. Beth, já tě asi můžu chápat nejvíc, protože mám podobnou rodinu jako ty,” zasmál se.

„Jenže ty to bereš v pohodě. Směješ se tomu, Noahu.” Dívala jsem se mu do očí.

„Nesměju. Každý den ležím v posteli a trápím se tím, že nemám normální rodinu. Že nejsme všichni spolu, a že Sandra je teď v podobných starostech jako já.” Pokrčil rameny. „Řekl jsem jí o mámě. Že pije a že jsem se vlastně celou dobu, co u nás otec není starám o všechno já, protože matka se svým příjmem alkoholu není schopná ničeho.” Pořád měl svou ruku na mé.

„Mrzí mě to.” Sklopila jsem oči.

„Nemusí,” zavrtěl hlavou.

„Ne, já…opravdu jsem si myslela, že jsi kretén, Noahu.” Dívala jsem se mu celou dobu do očí. „Ale jsi vlastně docela fajn.” Kousla jsem se do rtu.

„Ty docela taky, Drewmanová,” usmál se.