47. - Noah

1.2K 27 2
                                    

You and I, we don't wanna be like them
                                               - One Direction

„Takže se se mnou chceš bavit?" zeptala se Beth, když jsme se od sebe odtrhli.

Zasmál jsem se. „Jo," vydechl jsem. „Jo, Beth. Chci. Potřebuju."

Usmála se a políbila mě. Chutnala jako mintový žvýkačky a vůně budoucnosti. Naší budoucnosti. Propletl jsem si s ní prsty a vyšli jsme. „Vím, že je tomu asi těžký uvěřit, ale...jsem rád, že to takhle dopadlo." Zvedl jsem naše ruce.

„Jo, asi tomu je těžký uvěřit, protože...prostě ty a já," zasmála se.

„Kdy sis to uvědomila?"

„Co?"

„Že se ti líbím." Podíval jsem se na ni.

Chápavě protáhla obličej. „Bylo to,..asi když jsem Joshovi zavřela dveře před obličejem."

„Počkej, počkej! Jak jako zavřela...Joshovi?" vykulil jsem oči.

„No...ukázalo se, že mě pořád miluje,        a tak za mnou přišel s omluvou, ale...já ho odmítla." Pokrčila rameny.

„Kvůli mně?" zazubil jsem se.

„Jo, jasně. Kvůli tobě!" zatřepala hlavou. „Noahu, já..." zastavila se. „..já tě mám ráda. Možná víc než si uvědomuju." Vzlétlo mi v břiše pár motýlů. „Ale bojím se."

„Beth, já ti neublížím," zavrtěl jsem hlavou.

Koukala na mě. „Já jen...nechci být jako oni," polkla.

Věděl jsem o kom mluvila. Mluvila o rodičích. „Nebudem. Nejsme, Beth!" Chytil jsem ji za ruce. „A to ti slibuju. Slibuju, že dokud tady budu, nikdo ti neublíží," usmál jsem se. „A to říkám já, kterej lámal dívčí srdce na potkání," zasmál jsem se.

„Jsem ráda, že to říkáš v minulém čase."

„To já taky." Políbil jsem ji.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat