Dvě Strany

51. - Noah

I'm gonna lose control, yeah, as you pull me close - David Kushner

Když mi Beth oznámila, že na sobotní zápas přijde, byl jsem šťastnej, ale...pak mě radost opustila, když řekla, že přijde i její bratr a táta.

Byl jsem nervózní. Jejího tátu jsem u nich doma nepotkal, takže jsem ho měl na zápase vidět poprvé.

Na tribunu už přicházeli lidi s popcorny a pitím v rukách. Někdy mi připadalo, že polovina lidí tam byli jako v kině. Někdy jsem si i tak připadal. Jako herec.

Seděl jsem na lavičce a koukal na hřiště. Najednou mě ale pohltila tma, protože mi někdo zakryl oči. Ucítil jsem to hned. Vůně kokosového oleje. „Že by to byla...holka přes chemii?!" Odkryl jsem její ruce a otočil se. Byla to ona a zrovna se smála. Vzápětí mě ale políbila. „Jsi připravený?" zeptala se.

Vydechl jsem. „Jo."

Vyšli jsme schody tribuny a zastavili se až nad ní. Ještě si nesedli. „Tak tady je!" Rozpřáhl ruce Beth táta.

„Tady jsem," usmál jsem se.

„Rád tě poznávám, Nicku," řekl a otřásl mi rukou.

„Noah, tati." opravila ho Beth a já se ušklíbl.

„Promiň, já a moje paměť," uchechtl se.

„To je dobrý. Moje paměť taky není až tak dobrá. Ale...Beth jméno jsem si zapamatoval hned," mrkl jsem na ni
a ona se uculila. „Taky vás rád poznávám, pane Drewmane."

„Prosím, říkej mi Bille." Mávnul rukou
a já přikývl.

„Tak jo!" tleskl Nathan. „Šel bych si sednout, nechci být někde, kde uvidím hovno, takže jdeme." Obešel mě a šel hledat místa na sezení.

„Tak hodně štěstí, chlape." Poplácal mě po zádech Bill a odešel za Nathanem.

„Dobrý, ne?" Otočila se na mě Beth.

„Jo, tvůj táta...ani bych nepoznal, že je na něm něco špatně."

Beth poklesl obličej. „Jo, to si občas taky říkám." Stoupla si na špičky a vlepila mi pusu na tvář. „Běž dělat to, v čem jsi dobrej," pošeptala.

„Jo...,ale já jsem dobrej i v tomhle." Přitáhl jsem ji za boky k sobě a vtiskl ji polibem na rty.

Beth se nejdřív mezi polibky smála, ale pak se poddala. Když jsem ji líbal, jako by se mi všechny problémy a myšlenky vytratily z hlavy. Jako by se mi už přestaly třást ruce a prostě přesně pasovaly do její tváře a boků.

Z polibků nás vytáhl hlasitý zvuk, který dával pět minut do zápasu. Odtáhli jsme se od sebe a Beth se mi podívala do očí. „Seš v tom fakt dobrej," uchechtla se.

„Ty taky, ale..." Přiblížil jsem se k jejímu uchu. „...v chemii jsi lepší." Pustil jsem ji
a rychle utíkal pryč, než stihla něco říct.