61. - Noah

944 20 3
                                    

Sometimes moms and dads fall out of love
                                                     - James TW

Otevřel jsem dveře domu a vešel dovnitř.
Odložil jsem si a vyšel nahoru hledat rodinu. „Sand?" zavolal jsem. „Matko?"

Otevřel jsem dveře do Sandry pokoje
a našel ji v posteli s telefonem v ruce
a uslzenýma očima. „Noahu! Konečně jsi doma!" zvedla se a objala mě.

„Co se děje? Kde je matka?" opětoval jsem ji objetí.

Vymanila se a posadila zpátky na postel. Posadil jsem se vedle ní. „Bylo to strašně náhlý. Já..já jsem včera přišla ze školy a...a ona ležela na zemi. Ležela na zemi úplně bezhybná a já jsem nevěděla co dělat, a tak jsem zavolala sanitku." utřela si nos. „Dneska ráno mi volali
z nemocnice a...a matka je na odvykačce." kousla se do rtu. „Já... promiň, Noahu. Vím, že jsi to tutlal dost dlouho a teď je po všem, jenže..já nevěděla, co dělat."

Objal jsem ji kolem ramen. „Udělala jsi dobře, Sand. Nemusíš se omlouvat." políbil jsem ji do vlasů. „Pojď, uděláme si večeři, jo? A já ti povím, co jsem zažil."

Když jsme si sedli ke stolu se špagetama
s kečupem, začal jsem vyprávět. Jak jsem Beth vzal do We Are Chemicals, jak jsme jedli to nejlepší jídlo v celym Friscu a já si to moc užil. Byl jsem překvapený, že poslouchala. Vždycky měla problém udržet pozornost, ale teď na mě upírala oči a uši měla napnuté, takže jsem si její pozornost užíval. 

 „Jsem ráda, že sis to užil." dala si sousto špaget do pusy. 

 „Ha! Pamatuješ, jak byl vždycky ulepený celý stůl, když jsi jedla špagety
s kečupem?" vzpomněl jsem si. 

 „Jo! Vždycky to otec uklízel hodiny než se to z toho mramoru sundalo." zasmála se, ale pak se hned zarazila.  „Promiň." 

 „Neomlouvej se." zavrtěl jsem hlavou.  „Je to pořád naše rodina, Sand, a možná to bude jako dřív." musel jsem se zasmát. Proč jsem to řekl, když jsem věděl, že to tak nechci? 

Sandra sklopila hlavu, ale pak se na mě zas podívala. „Nemůžem tu být sami, Noahu." zavrtěla hlavou a já jsem věděl, kam tím směruje.  „Já vím." přikývl jsem. 

 „Musíme se přestěhovat k otci."

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat