68. - Elizabeth

834 17 0
                                    

It's too late - Timbaland

Vstala jsem v půl šestý a hned se vydala k Noahovu domu. Strašně jsem se klepala. Strašně jsem se bála, že se to nevyřeší
a budu opravdu bez něho.

Celou noc jsem si projížděla v hlavě, co bych mu řekla. Jak to dopadne.

Byla jsem asi dva bloky od domu a už věděla, že to nevyjde. Všude byla auta, která příjížděla k němu a byla označená jako Sociální péče.

Vrtěla jsem hlavou, že to snad nemůže být pravda! Ale byla. „Dobrý den," odvážila jsem se promluvit na blonďatou starší paní a ona mě pozdravila nazpátek. „Už tu nejsou?" poukázala jsem na dům.

„Lewisovi? Ne, už odjeli. Asi před hodinou," odpověděla a já jsem chápavě přikývla. „Aha."

„Chcete si dům koupit?" zeptala se.

„Ne! Ne, to opravdu ne," vrtěla jsem hlavou. „Počkat, vy ho prodáváte?"

„Ano, když tu nikdo bydlet nebude, nemůže být osamocený." Pokrčila rameny.

„Děkuju moc za...informace." usmála jsem se a odešla.

Bruno měl pravdu. Nebylo nám to souzeno. Nebylo to takový, jaký by to mělo bejt. Ale...já ho milovala. Tak hrozně moc, že by se mi moje mladší já před pár měsíci vysmálo.

„Tak co?" zeptala se mě máma, když jsem přišla domů.

„Už je pryč," zavrtěla jsem hlavou a spolkla slzy.

„Je mi to líto, El." Vzala mě do náručí.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat