55. - Noah

1K 21 0
                                    

You're the sunshine on my life
                                                - Daniel Caesar

Vstával jsem ve čtyři, protože už jsme vyjížděli v pět, abychom do osmi byli ve Friscu. Nechal jsem kousek papíru se vzkazem pro Sandru a matku na stole a šel s taškou přes rameno do školy.

Autobus už stál před školou a lidi si už do něj dávali svá zavazadla. Beth už tam dávno byla a snažila se svůj velký kufr dát, společně s Liv, do autobusu.

„Proč si toho bereš tolik?" zeptal jsem se, když jsem tam jednoduše hodil svou tašku.

Beth se na mě podívala. „Abych měla na ty tvoje romantický místa něco na sebe," mrkla a konečně se jí povedlo kufr zastrčit. S Liv si plácly a Liv si odešla sednout do autobusu.

„Tak co? Našel jsi nějaký?" Přistoupila ke mně.

„Dalo by se říct," pokýval jsem hlavou. „Ale bude to překvapení! Takže se nesnaž vyzvídat."

Protočila oči. „Dobře, dobře." Otočila se na patě a chtěla už odcházet, ale já jsem ji chytil za zápěstí, přitáhl si ji k sobě a jen ji objal. Užíval si její vůni, kterou po dobu čtyř dnů neopustím.

Pak jsme si šli najit místo v autobuse. Chtěl jsem si sednout k okýnku, ale Beth mě zastavila: „U okýnka budu sedět já. Je mi vždycky špatně, když vidím uličku." Otřásla se.

„Dobře." Pustil jsem ji. Posadila se, já vedle ní, její hlava mi spadla na rameno a vzápětí usla.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat