Dvě Strany

22. - Elizabeth

„We've taken different paths" - Kodaline

Byla sobota a já jsem ležela v pokoji. Koukala jsem do zdi a v uších měla sluchátka s písničkou Black Friday od Toma Odella.

Přemýšlela jsem o včerejším večeru. Po tom, co jsem mu řekla, že nevím, jestli k němu někdy budu mít důvěru, jsme šli jen mlčky k mému domu a pak jsme se rozloučili. Bylo to divný. A já jsem byla ráda, že už ho budu jen doučovat.

Někdo zaťukal na dveře a hned se v nich objevila Nathanova hlava. „Čau, můžu?” zeptal se a já přikývla.

Sedl si vedle mě na postel a já se zvedla do sedu. „Co chceš?” zeptala jsem se.

„Jen jaký to včera bylo?”

„Dobrý,” přikývla jsem.

„Je Liv lepší a lepší?” Přimhouřil oči.

A jo. Nevěděl, že jsem byla na fotbalové rozlučce. Nikomu jsem to neřekla. Věděli jen, že jdu na divadlo Liv.

„Ta je ta nejlepší,” prohlásila jsem.

Usmál se. „No jasně. Hrozně mě mrzí, že jsem nemohl jít s tebou. Rád bych ji viděl.”

„Jo, to ona tebe taky. A asi jí to taky včera mrzelo, když tě vedle mě neviděla. Vypadala fakt božsky, Nathane,” zasmála jsem se.

„Nedělej si srandu! Já za to nemůžu, že se jí líbím.” Pokrčil rameny.

„Ale neměl bys toho využívat, Nathane. Já ji potom utěšovat nebudu.” Zvedla jsem ruce na obranu.

„To jsi teda kamarádka,” odfrkl si.

„Ale když ji chceš tak strašně vidět, můžu ji někdy přivézt.” Pokrčila jsem.

„Můžeš. Kdy?”

„Někdy jo. I když teď nemám moc času.” Našpulila jsem rty.

„Proč?” Svraštil obočí.

„No...doučuju každý odpoledne Noaha Lewise chemii,” řekla jsem pravdu a jemu spadla brada. „Lewise!?”

„Jo,” přikývla jsem.

„A jde to dobře?”

Protáhla jsem povzdech. „Moc ne,” zavrtěla jsem hlavou.

„Možná se jen nechce snažit. Jako to má ve zvyku.” Zvedl se.

„Hm.” Pokrčila jsem ramenem.

„Měj se, ségra.”

„Měj se, brácha.”

Čím dál víc se mi tenhle příběh vrývá do srdce. Ani nevíte, jak se těším až budete v části, kdy se to bude trošku rozjíždět.
Jak se příběh líbí vám? Dejte do komentu vědět.

-nekonecnohvezd 🌷💫❤️‍🩹