53. - Noah

1.1K 31 3
                                    

But that don't mean that we can't live here in the moment
                                                - One Direction

Vyšel jsem z šatny přesně v tom okamžiku, kdy nějakej týpek odcházel od Beth. Měla svěšenou hlavu a vypadalo to, jako by se každou chvíli chtěla rozbrečet. „Kdo to byl?" zeptal jsem se, když jsem    k ní přišel.

Místo odpovědi se mi vrhla kolem krku. Zmateně jsem ji objal v pase a jen ji držel. Otírala si nos do mého trička a tělo se jí třáslo strachem. „Copak?" zašeptal jsem.

„Byl to Bruno," šeptla zpátky, pořád           v mém náručí.

Bruno?" Obočí mi vystřelilo do výšky.

Přikývla.

Malinko jsem ji odtáhl, abych se jí mohl podívat do očí. „Co se stalo?" Prohlédl jsem si ji.

„Přišel ke mně a začal mi říkat, že když jsme spolu, tak to nedopadne dobře, protože máme rodinu, která se o nás nezajímá. Jak jsem se mohla dát dohromady s tebou, když jsem měla čekat na něho," vychrlila a já postupně začínal zatínat čelist.

„Nesmíš mu věřit, Beth. Ano, to, že se        o mě moje rodiče nezajímají, je možná pravda, ale u tebe to pravda není. Aspoň z poloviny ne," vrtěl jsem hlavou. „Nesmíš zapomínat, že jsem tady. Že tě neopustím, protože...koukej na nás. Už jsme spolu měsíc! Tak dlouhej vztah jsem snad ještě nezažil," zasmál jsem se.

Pousmála se, ale pak ji obličej zas sklesl. „Já se bojím, Noahu."

„Hmm, máš toho moc." Našpulil jsem rty.

„Z toho si nemůžeš dělat srandu!" Bouchla mě do hrudi.

„Já vím, já vím! To...to bude dobrý, slibuju." Zas jsem si ji vzal do náručí
a políbil ji do vlasů.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat