Dvě Strany

48. - Elizabeth

Now I'm dead every time you're touchin' me
                                                      -James Bay

Když jsem dorazila domů, byla jsem šťastná. Úsměv mi z tváře nezmizel od začátku toho, co jsem byla s Noahem a neměla jsem v plánu ho mazat.

Všude byla tma, takže už všichni byli zalezlý ve svých pokojích, a tak jsem to tak taky udělala. Když jsem ale otevřela dveře, nebyl pokoj prázdný. Na mé posteli ležel Josh.

Úsměv mi zmizel. Měl zavřené oči, takže vypadalo, že spí. Rychle jsem dveře zase zavřela a běžela do ložnice za mámou.    S roztřesenýma rukama jsem otevřela dveře. Máma naštěstí ještě nespala. „Už jsi doma! No konečně, zlato.” usmála se  a pak mě sjela pohledem. „Co se děje?”

„P-proč je v mým pokoji Josh?” Začal se mi chvět ret.

Mámě se trošku vykulili oči. „Josh? V-ve tvém pokoji?!” Přikývla jsem. Máma se rychle zvedla z postele a proklouzla kolem mě na chodbu. „Něco se stalo? Musel se sem dostat oknem nebo…on má klíče?”

„N-n…,” zasekla jsem se. „Nevrátil mi je. Pořád je má!” Dala jsem si ruku na pusu.

„Dobře. T-to se vyřeší.” Otevřela dveře, vešla do pokoje a rozsvítila. Josh se hned zavrtěl a za chvíli byl vzhůru. „Co tady děláš!?” odvážila jsem se říct.

„Eli…” Zvednul se do sedu.

„Co tady děláš, Joshi?” zopakovala otázku máma.

„Paní Drewmanová, přišel jsem za El,” řekl a já si všimla, že je opilý. Tohle nebyl Josh.

„Mohl jsi ale přijít normálně a říct mi to!” vykřikla máma.

„Joshi, vypadni. Já s tebou nechci mluvit. Ani není o čem,” zavrtěla jsem hlavou.

Rychle se zvednul a přiklopýtal ke mně. „El, já tě potřebuju. Bez tebe jako bych byl někdo jinej. Podívej se na mě.” Chytil mě za paži, ale já se mu vyvlíkla „Nesahej na mě!”

Máma ho vzala za rameno. „Zavolám ti taxíka.” Obešli mě a za výkřiků Joshe, jak ho má máma pustit, že domů nechce, jsem se zhroutila na zem.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Jako bych nemohla mít aspoň pár hodin štěstí. Dveře se pootevřely a v nich se objevil rozespalý Nathan. „El, c-co se děje?” zamžoural.

„Nathane.” Zvedla jsem se a objala ho. Nejdřív byl překvapený, ale pak mi objetí oplatil. Slzy jsem nemohla udržet. Za chvíli přišla máma, viděla nás a přidala se. „El, musíš mi říct, co se děje,” řekla
a pustili jsme se.

„Zajímá mě to taky, ale…ráno mám trénink, takže musím jít spát.” Dal mi pusu do vlasů a odešel do svého pokoje.

S mámou jsme si sedli na postel a já začala vyprávět o tom, jak tu Josh byl. Jak se změnil, když si začal se Sandrou. „Já nevím, co mám dělat, mami. Jestli je schopnej tohohle, vloupat se do domu. Čeho je ještě? Bude mě pronásledovat do školy?”

„Ne, zlato. To...to se vyřeší. Jestli se to bude opakovat, musíš mi to ale říct. Hned. A bude to řešit policie,” řekla. „Kde jsi celý den byla?” zeptala se a vzala mě za třesoucí se ruce. „S Noahem,” odpověděla jsem.

„Doučovala jsi ho?”

„Ne,” zavrtěla jsem hlavou. „Už to nepotřebuje. Byli jsme…,” usmála jsem se. „Byli jsme na smoothie a pak…asi spolu chodíme, mami.” Podívala jsem se jí do očí.

„Eli.” Vočích měla starost, ale zároveň radost. „To je pěkné. J-jsem ráda, že si s někým rozumíš, ale myslíš, že je to správné?”

„Mami, Noah je brácha Sandry. Ví, co je Josh zač. A Noah takový není,” zavrtěla jsem hlavou.

„Seš si jistá?”

„Už jsem na druhý straně, takže jo,” přikývla jsem.