Dvě Strany

45. - Noah

There goes my heart beating And you Are The Reason - Calum Scott

Byl pátek a já nedokázal myslet na nic jinýho než na odpoledne. Na ní. Co bude mít na sobě. Jakými pohledy se na mě bude koukat. Jak se její ruce budou dotýkat papíru, když mi něco bude ukazovat.

Stál jsem před vchodovými dveřmi
a přemítal, jestli tady ještě někdy budu stát. Jestli se dotknou zvonku, který se teď rozezněl celým domem.

Dveře se prakticky otevřely hned, ale nebyla za nimi Beth, natož její bratr. „Čau.” Pozdravili jsme se a on mě pustil dovnitř.

„Asi můžeš jít nahoru,” řekl a já jsem pomalu šel. Zaťukal jsem na pootevřené dveře a koukl dovnitř. „Ahoj,” pozdravil jsem Beth stojící u stolu. „Ahoj,” usmála se.

Vešel jsem do pokoje, ale neviděl žádné sešity a učebnice. Ano, poslední dny jsem vlastně tyhle pomůcky moc nepotřeboval, ale stejně. Ani jeden papír tam nebyl.

Když si všimla, jak skenuju pohledem okolí, řekla: „Říkala jsem si, že když je tohle poslední doučování, mohli bychom to trošku oživit. Jít třeba ven, na smoothie nebo tak.” Pokrčila rameny a začervenala se.

„Jo, klidně,” rozzářil jsem se.

Vyšli jsme tedy z domu směr Smoothie bar, který byl přímo uprostřed náměstí.
„Tak co? Jaký je oblíbený smoothie nejlepšího fotbalisty školy?” Drkla mě do ramene, když jsme stáli před obří tabulí nabídky.

„Jsem dost vybíravej, to mi věř,” přiznal jsem se.

„Hmm, takže jahoda a banán to nebude, co?”

„Proč myslíš, že ne?” Přimhouřil jsem na ni oči.

„Já nevím!” Pokrčila rameny. „Je to takový to obyčejný, co si objednávaj všichni.”

„Já nejsem ale „všichni", Beth,” zavrtěl jsem hlavou a začal ukazovat na tabuli. „Já už to mám tady tak domluvený, že mám mixy. Takže mám dvacet šestku…” Což byla hruška a mango. „…pak devatenáct...” Jablko plus maliny. „..a pak třicet.” Borůvky plus jahody. Podíval jsem se na ni. „A do toho ještě chia semínka a med,” zazubil jsem se.

Koukala na mě, jako bych se zbláznil.
„Seš magor.”

„Já vím.”