12. - Elizabeth

1.6K 33 2
                                    

I hate that I give you power over that kind of stuff "
                                             - Olivia Rodrigo

Jsi ta nejhezčí holka, kterou jsem viděl,” řekl mi Josh, týden předtím než mi oznámil, že už mě nemiluje.

Pomalu jsem se trmácela k domu. Když jsem otevřela dveře, slyšela jsem hlasy. Hlasy z kuchyně, kde se všichni smáli Nathanovým historkám z dnešních přednášek nebo tréninku. Oči se mi začaly plnit slzami, ale já jsem se je hned snažila zahnat zpátky tam, odkud přišly. Zase.

Zabouchla jsem dveře a hlasy okamžitě ztichly. „Eli?!” ozval se mámin hlas.

Neodpověděla jsem. Zula si boty, sundala bundu a hned kráčela do schodů do svého pokoje. „Eli, co večeře?” zarazil mě uprostřed cesty mámin stín.

Podívala jsem se do jejích starostlivých očí. „Nemám hlad,” zavrtěla jsem hlavou a moje nohy, jako by se ovládaly samy, se zas daly na cestu.

Máma přikývla. „A jaký byl den?” Slyšela jsem její hlas, ale to už se za mnou dveře mého pokoje zavíraly.

Padla jsem hned na postel a zabořila hlavu do polštáře.

Myslela jsem si, že už je po všem. Že už nemám, co ztratit. Prostě když kolem mě projde jeden z nich budu v pohodě.           I když konverzace se Sandrou vyšla celkem v pořádku, nebyla jsem si jistá do jaké míry mohu mluvit, abych se nerozplakala přímo na té lavičce před nimi.

Nechala jsem slzám volný tok a utápěla se ve vzpomínkách na minulost. Na Joshe, který mě takhle párkrát už viděl. Ubrečenou, ale i šťastnou, naštvanou. Na Joshe, který tu pro mě vždycky v těhle chvílích byl a já jsem slepě ležela v jeho náručí, když mě hladil po vlasech.

Myslela jsem ale i na Noaha. Na dnešní první doučování, které budu muset prožívat každý den. Moji ruku v jeho, moji ruku na jeho hrudi, moje oči, které se utapějí v jeho očích.

To, jak byl klidný, když Trent přišel          a pořád mě držel za ruku. To, jak jsem se  v knihovně malém dotýkaly nosy. Tu nenávist, ale v sobě pořád mám. A nechci ji skrývat. Vybíjet si ji na Noahovi mi pomáhá víc, než když si ji vybíjím na tátovi nebo mámě. Je divný, že mě to baví? Vybíjet si zlost na někom koho doučuju? Na někom, komu to je jedno      a kdo mě pak chytí za ruku a dává jí na své svaly?

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat