59. - Noah

1K 22 1
                                    

You're simply the best - Tina Turner

Přišel den, kdy jsme museli San Francisco opusit. Nechtělo se mi, protože jsem nechtěl opustit Beth, se kterou odsud mám ale spousty vzpomínek. 

Pustil jsem Beth k okýnku a tentokrát mi říkala, že neusne, a tak jsem usnul já.

„Noahu, už jsem ti několikrát říkal, že se musíš víc snažit." Stál se nade mnou otec.

„Já vím, otče, ale jak, když mi nikdo nepomáhá?!" řekl jsem, ale on mě místo odpovědi uhodil do tváře. „Že ti nikdo nepomáhá?! Jsme tady pro tebe, Noahu, při každém kroku! A jestli si tohle ještě jednou dovolíš říct, budeš na to všechno opravdu sám!" Uhodil mě ještě jednou a to už jsem ležel s krvácejícím nosem na zemi.

Tenhle sen se mi poslední dny opakoval dost často. Byla to vzpomínka, když jsem dostal vždycky špatnou známku nebo jsem přišel domů o trošku později, i když jsem řekl, že přijdu brzo.

Nevěděl jsem, proč se mi opakuje. Otec říkal pořád to samé jen jsem na konci skončil s jinou krvácející částí těla.

Rychle jsem otevřel oči a začal zrychleně dýchat. Venku už bylo šero a Beth vedle se na mě vyděšeně dívala. „Co se stalo?"

Polkl jsem. „Jen...jen zlá vzpomínka," zachraptěl jsem.

„Jaká? Řekni mi všechno, Noahu. Víš, že můžeš." Pohladila mě po rameni a já se začal trošku víc uvolňovat.

„Poslední dobou mi do hlavy pořád leze táta. Vzpomínky na něj, co mi dělal, mi vytváří tyhle spropadený sny," svěřil jsem se.

„Noahu,..." vydechla.

„Bude to dobrý. Já...já až se vrátím domů, tak se moje hlava asi uklidní víc, protože budu mít zas svůj režim, ale...teď fakt skoro nemůžu spát," zavrtěl jsem hlavu.

„Víš, jak ráda bych ti pomohla, ale...dostat se ti do hlavy nemůžu," usmála se a pohladila mě po vlasech.

„Už ses mi do hlavy dostala, Beth." Opřel jsem se čelem o její.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat