67. - Noah

828 17 0
                                    

So bye-bye, miss American Pie - Don McLean

Se Sandrou jsme se rozhodli, že bude nejlepší, když odjedeme už zítra ráno. Je to tak lepší kvůli tomu, že se tu nebudem utápět v tom, co bude, co bylo a co by mohlo bejt.

Takže jsme celý večer a noc balili. Sandra si vzala na starosti kuchyň, já koupelnu. Myslel jsem, že toho bude hodně, ale nakonec jsme to zvládli všechno, i s našimi věcmi, dát do dvou velkých tašek.

„Myslíš, že nás takhle pustí do autobusu? Nebude lepší letět letadlem?" ptala se Sandra.

„Ne, na letenky nemáme, Sand. I když cesta bude dlouhá, zvládneme to," usmál jsem se na ni. „Podívám se, kdy by to jelo." Zašel jsem pro mobil a hledal jízdní řády odsud, z malé vesničky u New Yorku, směr Austin. „Skvělý, jede to za hodinu, v pět, takže tam budeme....zítra ráno."

Sandra zavrávolala, ale nic nenamítala. Věděla, že nemáme jinou možnost.

Šel jsem si tedy na chvíli lehnout, protože jsem vůbec nespal, když jsme balili celou noc. Přemýšlel jsem. Zase.

Přemýšlel jsem o Beth. Jestli se s ní rozloučit. Jestli jí mám zavolat. Už jsem skoro měl mobil v ruce a vytáčel její číslo, ale pak se mi ruce začali třást a...já jsem nezavolal. Ona nezavolala. Takže byl asi opravdu konec. Podělal jsem to.

Proč jsem měl rodinu tak na hovno?

Bruno měl pravdu. Nevydrží to. Protože jsem Noah Lewis, který nikdy nedotáhne nic do konce. Který má rodinu v prdeli
a dá se dohromady s Beth, která to má napůl stejně.

„Jdeme?" Zaťukala mi na dveře Sandra.

Zvedl jsem se z postele. „Jo, jdeme," povzdechl jsem si.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat