30. - Elizabeth

1.4K 28 0
                                    

We're living different lives - Kodaline

„Nathane!?” zavolala jsem a vtáhla jsem Liv dovnitř.

„Co je?” zabručel odněkud z neznáma.

„Někoho tu mám!” zakřenila jsem se.

Tuhle hru jsem nenáviděla, ale zároveň milovala - hrát na to, že se Nathanovi  líbí Liv.

Hned se objevil na schodech a rozzářil se. „Liv!” zazubil se vzal ji do náruče. Párkrát ji zatočil, až se její vlasy ještě víc rozcuchaly. „Dobře, dobře. Chcete nechat soukromí, nebo..?” ušklíbla jsem se.

„Můžeš,” vyhrkli oba naráz a všichni jsme se zasmáli. Proto mě tato hra bavila. Zapomněli jsme na okolní svět.

Šla jsem tedy nahoru do pokoje a poslouchala jejich rozhovor.
„Jak se máš na vysoký?” zeptala se Liv.

„Víš jak. Je to náročný, ale zároveň si užívám poloviční svobodu. Když už nejseš na střední, rodiče se o tebe moc nestrachujou,” odpověděl Nathan.

„Jo, na to se těším.”

„Kam vlastně půjdeš?”

„Půjdu na design. Je to v Evropě. Ve Francii, takže se těším,” zasmála se.

Už od školky jsem si myslela, že půjde na divadlo. Že bude hrát pro vyprodaný obří divadla, ale ona ne. Chtěla být návrhářka a já jí to přála.

„Hustý. To by mně asi nikdo nedovolil. Jak rodiče, tak ségra,” zasmál se nazpátek Nathan a já s ním.

„Potřebuje tě, Nathane,” řekla Liv a smích ustál. „Zvlášť teď. Ten rozchod. Já vím, že se snažíte a že ona se nenechá, ale já vím, že jí něco trápí. Zjisti to! Teď si i začala s Lewisem, takže je to ještě horší!” Představovala jsem si jak má ruku na čele.

Polkla jsem. Všichni si mysleli, že Noah je bezcitnej ubožák, který všem ubližuje. Vlastně jsem zapomínala, že jsem si tohle před pár týdny říkala taky a moje já by si samo nevěřilo, kdyby tohle řeklo.

„S Lewisem!?” vykřikl Nathan a Liv se ho snažila utišit. „Pššt, jo. Začala ho doučovat a teď mezi sebou něco maj.”

Nevěřila mi. Nevěřila mi, že jsme mezi sebou nic neměli! Že jsme spolu nechodili!

Slyšela jsem kroky nahoru, a tak jsem se připravila na dělání, jako bych neposlouchala.

„Můžem jít třeba na smoothie?” Nakoukl do pokoje Nathan, Liv hned za ním se na mě zubila.

„Jo. J-jo jasně,” přikývla jsem a vyrazili jsme.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat