When The Lights Go Out

7. kapitola - Skupina přeživších

Pohled Daryla

Seděl jsem u společného táboráku a čekal na Ricka. Byl tam asi půl hodiny, zbytek skupiny se mezitím sešel a chtěl znát veškeré podrobnosti.
"Daryle?" ozvalo se za mnou. Byla to Carol, která stála těsně za mnou a hleděla na mě svýma pronikavýma očima. Zvedl jsem hlavu od své kuše a pohlédl na ni. Poprvé od doby, co ztratila svou dceru na mě promluvila, vlastně poprvé co vůbec promluvila.
"Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit." řekla, ale to už vyšel z domu Rick a mířil si to přímo k nám. Všichni ostatní zvedli hlavu a zvědavě ho pozorovali. Jakmile došel k tábořišti, sjel nás všechny pohledem.
"Kdo je to?" ozval se Glenn, který seděl hned vedle Dalea.
"Jmenuje se Edith. Řekl bych, že není hrozbou, je spíše vyděšená."
"Jak to můžeš takhle říct." vykřikl Shane a udělal několik kroků vpřed. "Ty ses ještě nepoučil Ricku? To ti nestačil ten smrad, z tý druhý skupiny?"
"Shane, to stačí." řekla Lori.
Rick se nadechl a pokračoval. Putovala s přítelem, prý je napadla nějaká banda, víc si nepamatuje."
"Co když lže, ten příběh si klidně mohla vymyslet." zuřil Shane.
"Shane má pravdu." přitakala Andrea, stojíc opodál se svou puškou.
Pak se Rickův kamarád otočil ke mě a tvrdým pohledem mě propaloval. "Je to tvoje vina. Proč si ji sem vůbec vodil?!" zavrčel. "A co jsem měl kurva dělat? Nechat ji tam prostě sežrat?"
"Není to naše věc! Děláš akorát problémy, stejně jako tvůj bratr." zařval na mě.
Vyskočil jsem na nohy a měl mu chuť mu jednu vrazit. Nebýt Ricka, který si mezi nás stoupl, udělal bych to.
"Hej Shane, to stačí." zakřičela Lori.
"Ta dívka tu zůstane, dokud se neuzdraví. Pak rozhodneme, co s ní dál." uzavřel to šerif.
Shane jen zakroutil hlavou a naštvaně odešel. Uvolnil jsem stisk a obrátil se zády ke skupině. Vydal jsem se na opačnou stranu než ten idiot. Nemohl jsem uvěřit, že Shane je ještě větší parchant než jsem si myslel. Rázným krokem jsem si to mířil do lesa. Po chvíli mě dohnal Rick a zezadu mě chytl za rameno.
"Daryle."
"Co je?" vyštěkl jsem.
"Shane to tak nemyslel." bránil ho.
"Vím přesně, jak to myslel. A něco ti povím Ricku, nejsem taková svině, abych tam tu holku nechal."
"Já vím, udělal bych to samé." souhlasil Rick. "Ale musíme být opatrní."
Přikývl jsem na souhlas a pokračoval v cestě.

-TWD-

Ráno jsem se probudila poněkud časně. Beth mi přinesla snídani a Hershel zkontroloval můj stav. Poslouchal mé bijící srdce, a poté zkontroloval mé zorničky.
"No zdá se holka, že už jsi fit. Jen tu nohu, bys měla ještě pár dní šetřit." řekl a usmál se na mě.
"Děkuju." řekla jsem a přiměla se do mírného úsměvu. Byla jsem mu velmi vděčná, choval se ke mě slušně i jeho dcera Beth. Hershel po chvíli odešel a já s Beth osaměla. Dívka se na mě s úsměvem podívala , a pak mírně naklonila hlavu, aby si mě prohlédla.
"Přinesu ti nějaké oblečení a ručník. Nahoře je koupelna. Můžeš ze sebe udělat člověka." řekla s úsměvem.
"To vypadám tak hrozně?" zeptala jsem se, ale to už zmizela za dveřmi. Ještě chvilku jsem se za ní dívala. Byla jsem ráda, že alespoň někdo mi trochu věří. Pomalu jsem přešla k oknu a pohlédla na travnatou pláň. Kousek od domu stál bílý karavan a u něj sedělo pár lidí. Vypadali spokojeně, seděli, povídali si, dokonce se i jeden z nich zasmál. Pomalu jsem přestávala věřit, že nějací mrtváci vůbec existují. Vše vypadalo tak dokonale, ale mělo to jednu velkou chybu. Nebyl tu Paul. Neměla jsem absolutně ponětí, kde by mohl být, nebo co se vůbec stalo. Paměť se mi stále nevracela, ale doufala jsem, že se to časem napraví. Podle Hershela to jen chvíli potrvá.
"Tak tady máš věci, myslím že máš tak moji velikost." Pomalu jsem se obrátila za hlasem a spatřila blondýnku s hromádkou věcí. Udělala jsem pár šouravých kroků, ještě mě trochu trápil kotník, ale jinak jsem se cítila v pořádku.
"Děkuju Beth." řekla jsem a převzala hromádku věcí. Dívka s úsměvem přikývla a ukázala mi koupelnu. Jakmile za sebou zavřela dveře, nemohla jsem tomu uvěřit. Teplou sprchu jsem měla naposledy, už ani nevím. Shodila jsem ze sebe tílko a kalhotky a opatrně vlezla do vany. Otočila jsem kohoutkem a během chvilky mě polil proud horké vody. Bylo to velmi příjemné, vlastně už jsem zapomněla jaké to je.
"Oh, díky bože." zašeptala jsem, když jsem spatřila mýdlo a šampon. V této době velmi cenné zboží. Trvalo mi asi patnáct minut než jsem se teplé sprchy nabažila. Vylezla jsem z vany a osušila se. Pomalu jsem přešla k malé hromádce a oblékla se Bethiino oblečení. Měla pravdu, padlo mi. Půjčila mi černé tílko a džínové kraťasy, není se čemu divit. Květen byl na spadnutí a teploty začaly stoupat. Čekalo nás opravdu horké období, především na americkém kontinentě. Když jsem se oblékla, přiblížila jsem se k zrcadlu, které bylo zamlžené. Jednou rukou jsem ho otřela a spatřila dívku. Byla mi úplně cizí, pod očima měla kruhy od nočního pláče a tváře dost propadlé z nedostatku stravy. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to já. Zírala jsem do zrcadla ještě několik minut, pak jsem pohlédla dolů na umyvadlo a na skříňku pod ním. Sehnula jsem se a opatrně ji otevřela. Našla jsem , co jsem hledala kartáček a pasta a co víc, úplně nové, neporušené. Po kompletní očistě těla jsem svázala své vlasy do drdolu, sesbírala špinavé prádlo a rychle ho přemáchla v umyvadle. Rozvěsila ho na topení a vyšla ven ze dveří. Zamířila jsem si to do pokoje pro boty a opatrně prošla domem. Cestou jsem nikoho nepotkala, a tak jsem se rozhodla prozkoumat venkovní svět. Kotník mě ještě zlobil, musela jsem být dost opatrná a nestoupat na něj celou vahou, proto jsem spíše kulhala než chodila. Ale důležité je, že jsem se vůbec postavila na nohy. Opatrně jsem otevřela dveře a zakryla si oči před ostrým slunečním světlem. Opřena o zábradlí jsem sešla schody a rozhlédla se kolem. Spatřila jsem tentýž karavan, který jsem viděla z okna a taky jeho přísedící. Jeden z nich vstal a zamířil si to ke mně. Poznala jsem ho už z dáli, byl to Rick.
"Neměla bys ještě odpočívat?" zeptal se místo pozdravu.
"Hershel usoudil, že jsem fit. Tak jsem myslela, chtěla jsem se porozhlédnout."
Rick mě chvilku zkoumal svým pohledem.
"No myslím, že bude nejlepší, když nebudeš chodit příliš daleko. Měla by ses držet farmy co nejblíže. Navíc nemůžu tě tu nechat pobíhat."
"Chápu to." řekla jsem na svou obranu. "Vím, že mi nevěříte, ale nemám v plánu utéct."
"A co máš v plánu?" skočil mi do řeči Rick.
"Najít svého přítele." řekla jsem prostě.
Šerif zakroutil hlavou. "Nejsi ještě schopná, pojď představím tě zbytku, ale narovinu říkám, ne všichni ti věří."
"Ty mi věříš?" zeptala jsem se ho okamžitě. Rick jen přikývl a dodal. "Tak mi dokaž, že se nemýlím. Pojď půjdeme." Pomalu jsme vyšli směrem ke skupině. Když jsme se přibližovali, všimla jsem si, že pár z nich se mezi sebou něco zašeptalo a pak na mě pohlédli. Nebylo mi to zrovna příjemné, ale co jsem měla dělat. Mohla jsem jim jenom děkovat, že mě nevyženou pryč.
"Tak lidi, to je Edith. Ještě chvíli tu s námi pobude, dokud se neuzdraví." vysvětlil.
"Já...jen chci říct, že děkuju. Vím a chápu váš strach, ale...." v tom mi do řeči skočil muž. Byl vysoký a celkem dost vymakaný. Vlasy měl ostříhané téměř dohola a propaloval mě ne moc přátelským pohledem.
"ale co, že nám neublížíš"
"Shane." skočila mu do řeči žena s dlouhými tmavými vlasy. Ale ten muž pokračoval, vůbec si ji nevšímal. "že nejsi z nějakého ozbrojeného gangu?"
"Shane, to už by stačilo." vložil se do toho Rick. Ten muž Shane udělal několik kroků ke mě a tvrdě mi pohlédl do očí. "Jestli jsi jen prašivá krysa, tak ti narovinu říkám, dej si bacha na to co uděláš." zasyčel a hned na to odešel. Zírala jsem za ním neschopna jediného slova. Tohle jsem opravdu nečekala.
"Omluv ho, je malinko nervózní" řekl kluk, sedíc u ohniště. Na první pohled to byl cizinec, tedy spíš přistěhovalec. Vypadal jako Vietnamec nebo Korejec. Přikývla jsem na srozuměnou.
"Odkud jsi?" vykřikl malý kluk, sedící vedle té ženy s dlouhými vlasy.
"Z Evropy." řekla jsem tichým hlasem, snažíc se o přátelský tón, ovšem atmosféra byla tak hustá, že by se dala krájet.
"Páni Evropa, jaké to tam je?" vyhrkl Korejec. Nervózně jsem těkala očima po celé skupině.
"Nechte ji pro pána krále na chvíli vydechnout, vždyť ta holka je z vás úplně mimo." řekla žena s dlouhými vlasy a vstala. Udělal několik kroků ke mě a pak řekla. Pojď dej si s námi večeři, promluvit si můžeme jindy. Pomalu jsem přisedla ke skupině. Bylo to zvláštní mezi tolika cizími lidmi. Bylo jasné, že mi nevěří, ale byli alespoň natolik slušní, že to nedávali příliš najevo, za což jsem jim byla vděčná. Seděli jsme tam několik minut, možná hodinu, snažila jsem se moc nemluvit, jen odpovídat na otázky. Poslouchala jsem jejich rozhovor a žužlala při tom kousek masa. Pozorovala jsem jednotlivé členy skupiny, byla tu ta žena, Lori a její syn Carl, vedle kterých jsem seděla. Hned vedle nich seděl Rick, pravděpodobně Carlův otec. Pak ten Korejec Glenn, jak jsem zjistila z rozhovorů, dále Carol, žena s krátkými stříbrnými vlasy. Za celou tu dobu neřekla jediné slovo, jen naprázdno zírala do ohně a sem tam na něco přikývla. Pak tu seděl muž v béžovém kloboučku. Byl starší než ostatní, a myslím, že mu říkali Dale. A nakonec tu byla Andrea, zřejmě měla stejný názor jako Shane, ten muž co mi vyhrožoval, neboť mě po celou dobu propalovala svým nedůvěřivým pohledem. Chvíli jsem si skupinku prohlížela, dokud mi nedošlo, že jeden chybí. Daryl.
"Kde máte toho lovce?" zeptala jsem se potichu Carla, který žvýkal kus masa. "Táboří kousek u lesa, nemá moc rád společnost, ale jinak je fajn." řekl a dál se věnoval masu.

********************************************************

A je to. Vím, že některé části jsou poněkud nudné, ale prostě je tam dám musím. Jinak slibuji, že příště té akce bude o něco více. Prozradím, že Edith půjde opět o život. :) Jinak jako vždy, moc prosím o komentáře. :)