When The Lights Go Out

13. kapitola - Láska, vztek a smrt

Ležela jsem na zemi a zírala na spadlý strom, cítila jsem Darylův pohled na mých zádech, ale snažila jsem se to ignorovat. I přesto všechno, jaký byl a jak se choval, mi dvakrát zachránil život a to jsem mu nemohla zapomenout. Ještě chvíli jsem přemítala o Darylu Dixonovi, a poté se propadla do říše snů. Poslední dobou mě provázely opravdu ohavné sny. Zdálo se mi o kousácích, o Paulovi a o tom parchantovi, který mě chtěl znásilnit. Dnešní noc, ale byla výjimkou. Zřejmě jsem neměla tolik o svém společníkovi přemýšlet.

Běželi jsme lesem. V boku mě píchalo jako obvykle, ale tentokrát jsem zastavit nemohla. Za zády jsme měli stádo chodců, kteří se nemohli dočkat čerstvého masa. S Darylem jsme běželi bok po boku.
"To nezvládnem." vyhrkla jsem se slzami v očích a chtěla zastavit. Daryl mě popadl za ruku a táhl mě dál. Pokračovali jsme ještě několik minut, dokud jsme neproběhli kolem vykotlaného stromu. Prudce jsem zastavila a táhla Daryla k němu. Díky bohu neprotestoval, mohla to být naše šance, třeba si kousáci nevšimnou, kam jsme zmizeli. Vlezla jsem dovnitř a snažila se nebrat na vědomí veškeré pavouky a brouky, které ve stromě žily. Daryl stál těsně přede mnou, vlastně to byl tak malý prostor, že jsme byli nalepeni přímo na sobě. Zrychleně jsme dýchali a snažili se uklidnit. Kousáci se blížili a s nimi i okamžik pravdy. Během chvilky jsme mohli oba přijít o život. Během chvilky se mohlo všechno změnit. Prudce jsem uchopila Daryla za ruku a zabořila svůj obličej do jeho hrudi. Nechtěla jsem to vidět. Ještě jsem nebyla připravena umřít. Hluk šourajících se krok se přibližoval, kousáci procházeli kolem nás. Stačilo, aby se jeden ohlédl a mohlo všechno skončit. Křečovitě jsem svírala Darylovi ruku a modlila se k bohu. Staly jsme tam snad celou věčnost, jediné co jsem ale vnímala, bylo Darylovo bušící srdce a jeho pravidelný dech. Opatrně jsem zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Možná to je poslední šance, jak mu říct, co k němu cítím. Opatrně jsem si stoupla na špičky a jemně se otřela o jeho rty.

Prudce jsem sebou cukla, vyskočila na nohy a zmateně se rozhlédla kolem. Srdce mi v hrudi bušilo na plné obrátky a já se snažila myslet na něco jiného, než na Darylovi rty. Pomalu jsem ho vyhledala pohledem, stále seděl na onom místě a držel hlídku. Věnovala jsem mu rychlý pohled a pak vstala a protáhla své zkoprnělé tělo. Udělala jsem několik nejistých kroků k němu a přisedla si. Mlčeli jsme. Ani jeden z nás nevěděl, jak začít. Byla jsem to ale já, kdo začal.
"Měl by ses vyspat, vezmu to za tebe." řekla jsem a přitom si dlaněmi třela o paže. Přes den bylo opravdové vedro, ale jakmile padla noc, nebylo zrovna nejlépe. Oheň jsme si rozdělat nemohli, kvůli nečekaným návštěvám a tak nezbývalo nic jiného než drkotat zubama. V duchu jsem si nadávala, že jsem si nepřibalila nějakou bundu, ale na to jsem měla myslet dřív. Seděla jsem v tílku a snažila se zklidnit svůj zrychlený dech.
"Zlý sen?" zeptal se po chvíli. Na okamžik jsem se zarazila a místo odpovědi přikývla.
"Běž si lehnout, zvládnu to." zopakovala jsem mu a snažila se o přátelský tón, má mysl však byla stále zaplavena jeho rty. Chvíli mě pozoroval a pak si sundal vestu.
"Na vezmi si to." S díkem jsem vestu přijala a přehodila si ji přes sebe. V ten moment mě ovála Darylova mužná vůně.
"O čem byl?" zeptal se najednou. Nechápala jsem o čem mluví, ale pak mi došlo, že mluví o mém snu.
"No...o...kousácích, běžela jsem, spadla a oni se na mě vrhli." řekla jsem, jako by se nechumelilo a doufala, že tomu uvěří. Daryl se ušlíbl a pohlédl na mě.
"Vážně jsi špatná lhářka." Polil mě studený pot. V duchu jsem se modlila a doufala, že jsem nemluvila ze spaní, jak jsem to měla občas ve zvyku. Daryl jako by věděl, o čem přemýšlím.
"Mluvila jsi..."zašeptal a koutky mu cukaly. V tom mě polila ledová sprcha. Sakra. Mluvila jsem. Co jsem mohla říkat.
"Tak co se stalo?" zeptal se znovu. Poraženě jsem vydechla a přitáhla si k sobě jeho koženou vestu.
"Byl o nás." zašeptala jsem. Daryl udiveně pozvedl obočí a čekal až budu pokračovat.
"Běželi jsme, za zády jsme měli kousáky. Nebylo úniku." řekla jsem a přemýšlela, jak se z toho vlastně vyvlíknu. Lovec mě pozorně poslouchal a občas po mě hodil očkem.
"Byli jsme vysílení, všechno šlo do kopru, ale pak jsme našli strom."
"Strom?" podivil se.
"Jo strom, byl vykotlaný. Byla to naše jediná šance...." řekla jsem se zatajeným dechem."....a bohužel nevyšla." dodala jsem a doufala, že to zbaští. Daryl přikývl, ale stejně jsem měla dojem, že mi nevěří.
"Jak ještě daleko?" zeptala jsem se, abych změnila téma. Daryl si povzdechl a ukázal někam do lese.
"Zítra dorazíme na místo, kde jsem tě našel. Je to odtud už jen kousek." vysvětlil a pak stáhl svou ruku zpět.
"Najdeme ho?" zamumlala jsem spíše pro sebe. "Vždy je šance." odpověděl, ale zřejmě tomu moc nevěřil.

-TWD-

Druhý den ráno jsme vyrazili celkem časně. Mé tempo bylo čím dál pomalejší, ale snažila jsem se držet krok. Daryl šel tentokrát po mém boku, bylo mi jasné, že ho akorát zdržuji, ale bolest byla každým dnem větší.
"Za chvíli tam budem." řekl a měl pravdu. Opravdu jsme během 10 minut došli na místo, kde se váleli mrtvoly.
"Tady jsem tě našel." řekl a podíval se na mě. "A kam teď?" zeptala jsem se s novou nadějí v hlase.
"To se těžko určuje, stopa už vychladla." zamumlal.
"Ne, to neříkej." vykvikla jsem zoufale, i když sama jsem neměla nejmenší tušení, kde Paula hledat. Daryl udělal několik kroků na místo, kde leželi mrtvoly a rozhlédl se kolem. Věděla jsem, že se snaží určit směr, kterým jsem přiběhla a doufala v pozitivní výsledek. Po chvíli zvedl hlavu a zadíval se na druhý konec lesa.
"Možná, že tudy."
"Výborně tak jdeme." zavelela jsem a vyšla mu vstříc. Daryl ovšem natáhl ruku, čímž mě zastavil.
"Nejsem si tím jistý, mohla jsi přiběhnout odkudkoli a ani nevíme, kde jsi svého kámoše viděla naposled."
Změřila jsem ho pohledem a řekla. "Dostali jsme se až sem, to už musí něco znamenat. Nenechám svého přítele na holičkách."
Daryl jen zakroutil hlavou a chtěl něco říct, ale to už jsem si to mířila směrem, který před pár vteřinami ukazoval. Venku se stmívalo, už jsme byli hodně daleko od farmy, ale já to vzdát nechtěla. Nemohla jsem. Snažila jsem se jít stále vpřed, nevnímat pulzující bolest v kotníku. Paul by jistě pro mě udělal to samé. Nemohla jsem ho zklamat. Ušla jsem sotva pár kroků, dokud se neozval Darylův hlas.
"Končíme." řekl, čímž si vysloužil mou plnou pozornost. Zastavili jsme a hleděli si do tváře.
"Co tím myslíš?!" vykvikla jsem zoufale.
"Nemůžeme tu chodit týdny po lese. Dochází nám jídlo, ty se sotva ploužíš, ani nevíme jestli je vůbec naživu." řekl poněkud ostrým tónem. Nevěřícně jsem mu zírala do tváře.
"Nemůžu to vzdát." řekla jsem naštvaně. "Paul by to nevzdal, hledal by mě."
"Ten tvůj Paul je možná mrtvý, nebudem riskovat život, kvůli někomu, o kom ani nevíme, kde je." odvětil ostře.
"Proč to děláš?" vykřikla jsem.
"Dělám co?!" nechápal.
"Neustále mě od sebe odháníš, chvíli se tváříš jako přítel, a potom prostě buch a je z tebe kretén." zařvala jsem na něj. To ho zřejmě popudilo, udělal ke mě několik rychlých kroků a zabodával do mě své oči.
"Tak já ti něco povím milá zlatá..." vyjel na mě a pozvedl svůj ukazováček, kterým na mě mířil. "nasazuju tady kvůli tobě krk a nehodlám o něj přijít kvůli nějakýmu chlapovi se kterým šukáš." Nevěřícně jsem na něj zírala a nebyla schopná jediného slova. Tady překročil hranici, tohle už na mě bylo moc. Strhla jsem ze sebe jeho vestu a hodila ji po něm.
"Hajzle" vyprskla jsem a obrátila se k němu zády. V očích se mi začaly tvořit slzy, nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. Hleděla jsem do dáli a snažila se uklidnit, ale v tom něco upoutalo mou pozornost. Udělala jsem jeden krok, pak druhý a třetí a po chvíli přešla do běhu.
"Co to k čertu děláš." slyšela jsem Darylův hlas. Ale bylo mi to jedno. Běžela jsem, co mi nohy stačily. V dali jsem viděla další mrtvá těla a modlila se, aby Paul nebyl jedno z nich. Trvalo mi ještě pár minut než jsem doběhla na místo a zastavila se asi deset metrů od něj. Daryl mě doběhl, ale neříkal nic. Opatrně jsem se přiblížila k té hromadě těl a pohlédl na ni. V ten moment se mi udělalo zle.
"NE.....ne ne ne..."
"To není pravda, to ne." brečela jsem jako šílená, chtěla jsem se vrhnout k té hromadě, ale něčí ruce mi to překazily.
"NE...pusť mě..." křičela jsem jako smyslů zbavená.
"Hej, přestaň...." slyšela jsem z dáli Darylův hlas, ale nebrala ho na vědomí, prudce jsem se k němu otočila a začala ho mlátit pěstí do hrudi.
"NE...NE...to nemůže být pravda...to ne..." brečela jsem a mé údery postupem přešly spíše do lehkého plácání. Daryl mě držel v náručí a snažil se mě uklidnit. Nohy se mi zármutkem podlomily a nebýt Daryla, skončila bych na zemi. Pomalu se se mnou sesunul na zem a pevně mě svíral.
"Nemůže být mrtví, prostě nemůže." brečela jsem mu do hrudi a v ten moment byla ráda, že tam se mnou je.

***************************************************

Tak a je to. Edith přišla o svého kamaráda a zůstala úplně sama. V této části se nám objevilo trochu více vulgarismů, a za ně bych se chtěla omluvit, bohužel někdy je tam dát prostě musím. :D A na závěr vás opět moc prosím o komentáře, hlasování, zkrátka cokoli, z čeho poznám, zda se vám povídka líbí. :) Další část přidám až příští týden. :)