When The Lights Go Out

20. kapitola - Město duchů

Pohled Daryla

Jeli jsme téměř hodinu. Jel jsem v čele a snažil se nemyslet na včerejší večer. Nebyl jsem si jistý tím, proč to Edith udělala. Co jí k tomu vedlo. Nechápal jsem to. Choval jsem se k ní jako idiot, a i přesto všechno mě políbila. Moc dobře jsem věděl, že to byla chyba, i přes to, že se mi to svým způsobem líbilo. A při pomyšlení, že by patřila jinému nebo se jí něco stalo, se ve mě vzdouvala vlna vzteku a strachu. Ale stále jsem pro ni nemohl být tím, co ona potřebovala. Nejsem Paul. Nejsem zkrátka takový. Jak by řekla většina... nejsem pro ni ten pravý. Snažil jsem se potlačit myšlenky a soustředit se na následující misi. Jakmile jsem spatřil budovy města, zpomalil jsem svou motorku a sjel ke krajnici. Rick zastavil hned vedle mě a vypnul motor. Chvíli jsme tam  stáli a pozorovali okolí, dokud jsme si nebyli jisti, zda zvuk motoru nepřiláká nezvané hosty. Když se nic nestalo, sesedl jsem z mašiny a připravil si svou kuši. Rick a ostatní vystoupili z auta a vyzbrojeni stanuli po mém boku.

"Uděláme dvojce" ozval se Rick po chvíli. "Andreo, ty půjdeš se mnou a Glenne, ty s Darylem. Za hodinu se tu setkáme. Jasný?"
Všichni na souhlas přikývli a pak se každý rozešel svou cestou. Neměl jsem moc rád společnost, vždy jsem radši pracoval sólo, ale respektoval jsem Ricka a jeho rozhodnutí. Zatím nikdy nezklamal a tak jsem mu mohl věřit. Mlčky jsem se vydal do města, následován Glennem. Prošli jsme ulicí, která vypadala až podezřele klidně.
"Žádní mrtváci?" podivil se Glenn.
"Zřejmě jim došlo žrádlo." prohodil jsem a s pozvednutou kuší pokračoval v cestě. Šli jsme ještě pár minut dokud jsme nenarazili na menší obchod s potravinami , o kterém mluvil Rick. Rychlými kroky se přiblížili k budově a nahlédli skrze skla dovnitř.
"Myslíš, že tam jsou?" zeptal se Glenn, zírajíc dovnitř. V ten moment jsem prudce bouchl do skla, které se sice nerozletělo, ale za to pořádně zadunělo.
"Proboha co blázníš?" vyjekl můj společník s připravenou pistolí.
"Odpovídám na tvou otázku. Počkáme a uvidíme." řekl jsem vážně a sedl si na nejbližší zíťku. Glenn se pomalu uklidnil, ale ne na dlouho, nadskočil při další ráně, kterou tentokrát způsobil kousák v obchodě. Počkali jsme ještě pár minut, pak jsem se prudce zvedl a zamířil si to ke vchodu.
"Tak konec přestávky" řekl jsem a s těmito slovy prudce kopl do dveří. Ty se okamžitě rozletěly a daly tak volný průchod mrtvákům. Naštěstí jich nebylo mnoho. Nejprve vyšla žena v dlouhých roztrhaných šatech, pak nějaký tlustý týpek v košili.
"Takže dáma první" neodpustil jsem si poznámku. Zamířil jsem a vpálil jí šíp přímo do palice. Mezitím se ten tlusťoch přiblížil. Jeho košile byla prosákla krví a z jeho břicha vysely zbytky střev.
Přimhouřil jsem oko a pak vystřelil i druhý šíp, který mu zajel přímo do hlavy a on s hlasitým chrčením padl k zemi. Jakmile jsme měli vchod volný, ozval se další zvuk. Bylo to totéž zlověstné chrčení, ale dost se od toho tlusťocha odlišovalo. Stáli jsme s Glennem bok po boku a čekali, co se na nás vyřítí. Připravil jsem si další šíp a zamířil dovnitř. Chvíli trvalo než se objevilo poslední stvoření, ale když se před námi zjevilo, svěsil jsem svůj samostříl a pohlédl na mého společníka. Ten jen stál a tupě zíral na  zrůdičku před námi. Právě v tuhle chvíli nebylo třeba nic říkat. Zírali jsme na malou holku. Mohlo jí být tak kolem pěti šesti let, měla tmavě hnědé vlasy a růžové šaty. Bylo zvláštní zabít něco tak malého, i přes to, že se to na vás bezmyšlenkovitě vrhne. Pomalu jsem pozvedl svou zbraň a zmáčkl kohoutek. Děvčátko se svalilo mezi ženu a tlusťocha a zůstalo nehybně ležet.
"Tak pojď" řekl jsem, abych probral Glenna z transu. Potichu jsme vkročili do místnosti. Regály byly poloprázdné a některé dokonce převrácené. Ale i přesto se tu dalo něco najít. Procházeli jsme a sbírali vše potřebné, většinou konzervy a zavařené ovoce. Jakmile jsem měl svůj batoh plný, vydal jsem se hledat Glenna. Prošel jsem několika uličkami, ale nikde ho nemohl najít.
"GLENNE" křikl jsem na svého společníka, který mi téměř okamžitě odpověděl. Vydal jsem se tedy za hlasem. Prošel jsem kolem oddělení potravin a vstoupil do oddělení bižuterie?
"CO tady sakra děláš?!" vyhrkl jsem, když jsem ho spatřil u stojanu s nějakými cetkami. Můj společník se lekl a zpanikařil. Prudce se otočil a shodil celý stojan na zem. Jakmile se kov dotkl studené podlahy, ozvala se hlasitá rána a pak hrobové ticho. Tvrdě jsem pohlédl na Glenna a snažil se uklidnit.
"Já...já...chtěl jsem jen něco pro Maggie." řekl potichu na svou obhajobu. Můj pohled se změnil, už nebyl rozzuřený, ale spíše překvapený.
"Hershelovu dceru?" 
Glenn přikývl a pak schoval řetízek, který držel, do kapsy.
"Prosím tě, neříkej o tom nikomu." zaprosil, ale to už jsem ho neposlouchal. Prudce jsem zvedl kuši a zamířil na Glenna, ten se na mě vyděšeně a zároveň nechápavě podíval. "Co to..."
" K ZEMI." zakřičel jsem a jakmile parťák lehl na zem, vypustil jsem šíp na mrtváka stojícího jen pár metrů za Glennem.
"DARYLE ZA TEBOU." vykřikl a já se obrátil, to co jsem spatřil mi vyrazilo dech. Hrnulo se na nás asi deset chodců. Vypálil jsem šíp na nejbližšího z nich a on se okamžitě svalil k zemi. Začal jsem ustupovat ke Glennovi, který mezitím vstal a začal po nich střílet.
"Jdeme." zavelel jsem a už běžel ke východu, bohužel k naší smůle se právě do obchodu nahrnuly další. Byli jsme obklíčeni. Ze všech stran se k nám blížila jistá smrt. Na malou chvíli jsem se zamyslel, pak jsem se prudce obrátil ke sklu a vytáhl zbraň. Vystřelil jsem jednou, dvakrát a teprve pak se sklo roztříštilo a vytvořilo nám tak prostor pro únikovou cestu. Přelezl jsem malou zíťku a zlikvidoval dva mrtváky blížící se k nám z venčí. Glenn mě následoval a jakmile jsme měli volnou cestu, rozeběhli jsme se zpět k autům. Běželi jsme, co nám nohy stačily i přes tíhu naši batohů jsme se nezastavili. Teprve až u našich aut jsme si mohli dovolit odpočinek. Naházeli jsme batohy do zadní části auta a mlčky čekali na Ricka s Andreou, kteří se tu měli každou chvilku objevit. Bohužel ani po dvaceti minutách se nikdo neukázal.
"Tak dost, počkáš tady. Půjdu se po nich podívat." řekl jsem rozhodně, ale Glenn mě zřejmě nehodlal poslechnout.
"Tak s tím nepočítej. Jdu taky." Neměl jsem sílu se s ním dohadovat, chtěl jsem jen najít Ricka s Andreou a vypadnout odsud.
"Fajn."
Vydali jsme se stejným směrem jako před tím naši společníci. Neustále jsme se rozhlíželi kolem a doufali, že nenarazíme na ty mrtváky z obchoďáku. Bylo zvláštní, že jsme na Ricka nenarazili. Muselo se něco stát. Přidali jsme rychlost, když v  tom zazněl výstřel a nebyl jen jeden, následovala ho směsice dalších. Okamžitě jsem se dal s Glennem do běhu, přímo za zvuky těch výstřelů. Když jsme se přiblížili ke zdroji, bylo mi jasné, co je špatně. Rick s Andreou seděli za velikými kontejnery, který je kryl před kulkami a naproti nim stála skupina asi pěti chlapů, schovávající se za roztříštěnými výlohami krámu.

**************************************************

Dnes byla kapitola poněkud kratší, je to tím, že právě v tomto bodě jsem se zasekla a neměla žádné nápady k pokračování. Nebyl to zrovna můj den D. Ale i tak doufám, že se vám část alespoň trochu líbila a nejste z ní úplně zklamaní. :) Příště se podíváme, jak to s naší bandou dopadne a jak se Edith zachová. Opět moc prosím o komenty nebo hodnocení :)