When The Lights Go Out

15. kapitola - Hra o čas

Pohled Daryla

Ráno jsem se probudil celkem časně, venku začalo akorát svítat a nás čekala poslední cesta na farmu. Vstal jsem a zamířil si to k spící dívce. Při pohledu na ni, mi okamžitě naskočil včerejší okamžik a s ním i otázka, co bude dál? Co se stane až se vrátíme na farmu? Přijmou ji jako nového člena nebo ne? Docela jsem si s tím lámal hlavu, věděl jsem, že Rick na mé slovo dá, ale Shane, to bude hodně tvrdý oříšek. Opatrně jsem se k ní přiblížil, abych ji probudil, ale v tom jsem se zarazil. Zděsila mě její barva v obličeji. Byla bledá jako smrt. Nebýt jejího nepatrného dýchání, řekl bych že je mrtvá. Udělal jsem k ní několik rychlých kroků a jemně s ní zatřásl. Unaveně otevřela oči a pohlédla na mě.
"Daryle" vydechla a snažila se posadit. Musel jsem ji pomoct, nevypadala zrovna nejlépe. A při pohledu na její ruku, jsem okamžitě pochopil proč. Nevypadalo to vůbec dobře, látka byla prosáklá krví, že by se dala ždímat.
"Musíme na farmu." poznamenal jsem spíše pro sebe. Tohle bylo na zašití. Postavil jsem se a přehodil si kuši přes záda. Pak se k ní znovu sehnul.
"Pojď, no tak holka vstávej." povzbudil jsem ji a pomohl ji na nohy. Neříkala nic, jen se snažila dělat, co jsem řekl. Opatrně jsem ji přehodil ruku kolem svého krku a druhou ji uchopil za pas. Šouravým krokem jsem se vyhrabali ven z jeskyně, a hned poté zamířili na farmu. Vši silou jsem ji podepíral, abych ji tak usnadnil cestu. Čas od času přivřela oči, ale snažila se zůstat při vědomí. Ušli jsme sotva dva kilometry, když začala plést nohama.
"Měl jsi pravdu..." zašeptala po chvíli. Nechápavě jsem se na ni podíval a zastavil. "Měl jsi pravdu...byla to blbost... nebyla jsem připravená..." Sotva to dořekla, zavřela oči a zavěsila se na mě celou vahou.
"Hej...hej...vydrž..slyšíš..nesmíš usnout...." řekl jsem, a snažil se ji probudit. "Slyšíš...přežiješ to...rozumíš...přežiješ" mluvil jsem na ni, snažíc se jí probrat. Ale tyhle slova byly spíše pro mě než pro ni.

-TWD-

Pohled Carol

Už je to pět dní, co Daryl zmizel. Stála jsem u karavanu a ždímala vyprané prádlo. Očima skenovala okraj lesa, doufajíc, že se každou chvíli objeví. Byl to jediný člověk, na kterém mi teď záleželo, když už nebyla Sofie, stále tu byl on. Muž, který nasadil i život, aby našel mou dceru. Byla jsem mu neskutečně vděčná, ale bohužel mu ještě nestihla poděkovat.
"Nechceš s tím pomoct?" vyrušila mě ze snění Lori, která si to mířila přímo ke mě. Zakroutila jsem hlavou. "Ne díky, už to skoro mám." odvětila jsem s mírným úsměvem a opět pohlédla k lesu. Lori zřejmě tušila nad čím přemýšlím.
"On se vrátí. Dokáže se o sebe postarat. " řekla na uklidněnou a jemně mi položila ruku na rameno.
"Jo, to on umí." potvrdila jsem a dál se věnovala své práci. Lori svěsila ruku a začala věšet vyždímané oblečení.
"Co si myslíš o Edith?" zeptala se mě náhle. Mírně jsem pokrčila rameny. "Nevím, dnes je těžké někomu uvěřit." přiznala jsem a v ten moment se zarazila. Můj pohled sklouzl k lesu a tentokrát tam byl. "Pane bože." Vyhrkla jsem a upustila prádlo do škopku. Lori okamžitě zpozorněla a když v dáli spatřila tutéž postavu, zakřičela.
"RICKU"

-TWD-

Pohled Daryla

Vyšel jsem z lesa a konečně spatřil farmu. Slunce pomalu zapadalo a na nebi začaly tvořit červánky. Edith jsem držel v náručí a rychlým krokem si to mířil přes pole přímo k domu. Byla v bezvědomí už několik hodin a já se bál nejhoršího. Po chvíli jsem před sebou spatřil několik postav. Jedna z nich běžela přímo ke mě, vypadalo to na Ricka. Zbylé ženské postavy postávaly u domu a sledovaly celé to divadlo. Svaly na rukou mě začaly pomalu pálit, přeci celý den bez jídla, pití a přestávky, to dalo člověku zabrat. Ale já nemohl zastavit, nemohl. Hrál jsem o každou vteřinu, pokud měla Edith přežít. Rick mě po chvíli doběhl, v očích se mu čiřila čirá radost. Zřejmě byl rád, že mě zase vidí, ale jakmile spatřil můj výraz, okamžitě zvážněl. Pak pohlédl na Edith a zase zpět na mě.
"Hershela....sežeň Hershela." vykřikl jsem.
"Co se stalo?" zeptal se.
"To je na dlouho." zabrblal jsem a pokračoval v cestě. Po chvíli jsme dorazili k domu.
"Kde je Hershel?" zvolal Rick na Lori.
"V domě."
Vydrž...ještě chvíli... promlouval jsem k Edith v duchu. Její bezbranné tělo jsem držel v náručí a poprvé po dlouhé době se chtěl modlit k Bohu. S Rickem jsme vběhli do domu a já okamžitě zamířil do pokoje, ve kterém byla před tím. Opatrně jsem ji položil na postel a přiložil ruku k jejímu krku. Bylo obtížné nahmatat puls, ale byl tam, slabý, ale byl. Po pár vteřinách vletěl do pokoje Hershel.
"Krvácí, chtěl jsem to zastavit, ale..." nestihl jsem to ani doříct a to už doktor, no vlastně veterinář volal na své dcery.
"Beth, šití...Maggie...obvazy a honem."
"Přežije to?" zeptal se Rick, když sledoval ten cirkus okolo.
"Když se mi podaří zastavit krvácení a nenastanou komplikace, tak ano." vysvětlil stařík a věnoval se své práci. S úlevou jsem si vydechl, čehož si Rick zřejmě všiml. Jednou rukou mě poplácal po rameni a kývl směrem z místnosti. Jakmile jsme vyšli před dům, obrátil se čelem ke mě a promluvil.
"Co se stalo?" Chtěl jsem mu odpovědět, ale pak jsem si všiml, že je celá skupina na nohou a bedlivě nás poslouchá.
"Dlouhý příběh" řekl jsem a všiml si, Carol, která stála pár metrů od nás objímajíc své tělo pažemi. Rick pochopil, že to zřejmě nechci rozebírat před celou skupinou, proto se otočil zády a vydal se směrem ke stodole. Naposledy jsem pohlédl na Carol a vydal se za ním.
"Tak povídej." řekl, když jsme byli všem z dohledu.
"Ricku, ona není nebezpečná." vhrkl jsem, dřív než jsem si vůbec stihl urovnat slova v hlavě.
"Cože?"
"Říkala nám pravdu, došli jsme na místo, kde jsem ji našel a o kousek dál jsme našli jejího přítele, nebo spíš to co z něj zbylo."
Rick přikývl a pak se na okamžik zamyslel. "Potkali jste mrváky?"
"Jen pár, nebylo jich moc. Ricku, co s ní teď bude?"
Šerif jen pokrčil rameny. "Nevím... "

-TWD-

Pohled Carol

Byla jsem šťastná, když jsem ho spatřila živého, ale všechna má radost vyprchala, když se přiřítil s Edith v náručí a ani si mě nevšiml. Znala jsem Daryla dost dobře, ale nyní mi přišlo, že je někým úplně jiným. Ten pohled, jakým se na mě podíval se zcela odlišoval od těch předchozích. Byli jsme přátelé, ale mé srdce mi říkalo něco jiného. Měla jsem ho ráda. Možná víc než to. To, co udělal pro moji holčičku jen posílilo mou lásku k němu a teď? Vše bylo úplně jinak.

*****************************************************

Dnes nemám na srdci nic. Snad jen, doufám, že se další část líbila. :) A opět moc moc prosím o vaše komentáře :) PS. Tuhle kapitolku jsem po sobě nečetla, přidala jsem jí ve spěchu tak se moc omlouvám za případné hrubky.