When The Lights Go Out

Epilog - Shledání

Slunce pomalu vycházelo a zabarvovalo oblohu do několika odstínů růžové barvy. Seděla jsem na zadním sedadle auta spolu s Glennem a zírala ven na tu nádheru. Bylo až nemožné, jakou krásu svět ukrýval, i přes to, že lidská rasa začala pomalu ale jistě umírat. Smrt na nás čekala na každém kroku a my jsme se jí buď postavili nebo jí rozevřeli svou náruč a došli tak možná klidu. Přitáhla jsem si Darylovu vestu blíže k nahé hrudi a opřela hlavu o boční okénko. Na malou chvíli jsem zavřela oči, ale jen co jsem to udělala, krása světa zmizela a já se ocitla opět ve srubu. Hleděla jsem do tváře tomu bastardovi, který se mě dotýkal a líbal mě proti mé vůli. Zprudka jsem otevřela oči a snažila se zklidnit své tlukoucí srdce. Na tohle člověk jen tak nezapomene. Stále jsem cítila jeho doteky, jeho odporné rty a co bylo nejhorší, nemohla jsem s tím nic dělat. Zatnula jsem zuby a snažila se nevypustit slzy, které mě začaly štípat v očích.

Pohled Daryla
Hleděl jsem před sebe a snažil se nás odvézt zpět k ostatním, kteří na nás jistě netrpělivě čekali na dálnici. V autě vládlo ticho. Maggie seděla po mém boku a mlčky hleděla před sebe. Zvedl jsem hlavu a pohlédl do zpětného zrcátka, abych zjistil, jak jsou na tom ti vzadu. Glenn si rukou podepíral hlavu a tupě hleděl ven z okna. Pak jsem si zrcátko poupravil, abych viděl na Edith. Seděla schoulena a hlavu měla opřenou o sklo. Věděl jsem, že to není dobré. Takovouhle jsem ji neznal. I přesto, že jsme spolu zažili víc než dost, jsem věděl, že tohle nepřejde jen tak. A kdo by se jí divil. Pevně jsem sevřel volant a na malou chvíli pocítil nutkání se tam vrátit a rozkopat tomu parchantovi držku. K čemu by to ale bylo. Teď už je stejně mrtvý a čas tím bohužel nevrátím. Mohl jsem jen doufat, že se z toho Edith časem dostane.

Pohled Maggie
Seděla jsem na sedadle spolujezdce a zírala před sebe. Měla jsem obrovskou radost, že jsme Glenna našli, bohužel radovat jsem se nemohla. S ohledem na to, co se stalo Edith. Nebyla jsem pitomá, abych si nedomyslela, co se v tom srubu stalo. Navíc jsme stále nevěděli jestli je těhotná. Trochu jsem pootočila hlavu a letmo pohlédla na Daryla. Nedokázala jsem si ani ve snu představit, co se bude dít, jestli vážně čeká jeho dítě. Jak asi bude reagovat? Odvrátila jsem hlavu od řidiče a opět pohlédla před sebe. A jak se o to malé budeme starat? Sakra a jde to v tomhle světě vůbec?

Pohled Glenna
Podpíral jsem si hlavu a hleděl z okna. Pozoroval jsem okolní les, ale myšlenkami jsem byl stále ve srubu. Nemohl jsem dostat z hlavy Edithin křik. Ta vzpomínka mě trhala na kousky a já si mohl jenom vyčítat, že jsem neudělal víc. Opatrně jsem se odtrhl od okénka a pohlédl na ni. Seděla ke mě pootočena zády a hlavu měla opřenou o sklo. Chtěl jsem jí pomoci, ale nevěděl jsem jak. Prožila si peklo, ze kterého nebylo úniku, mohl jsem jen doufat, že čas všechno zahojí. Odtrhl jsem od ní svůj pohled a vrátil se opět ke svému výhledu. Les začal řídnout a auto najelo na nájezd, který vedl k dálnici. Pomalu jsme projížděli kolem stojících vraků, dokud jsme se neocitli před karavanem.

Pohled Beth
Opírala jsem se o červené vozidlo a pozorně sledovala dálnici. Slunce pomalu vycházelo a svými paprsky rozpalovalo červenou kapotu pode mnou. Bylo zvláštní jen čekat a nic nedělat. Jen čekat a doufat, že se vaši milovaní vrátí v pořádku. Ještě nějakou chvíli jsem mžourala proti slunci a tiskla v ruce kožený náramek od své sestry, když tu najednou se v dáli něco zalesklo. Pozvedla jsem nyní obě ruce a dala je před obličej, abych lépe viděla. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to přijíždějící auto.
"Hej lidi, někdo sem jede." vykřikla jsem a slezla z kapoty. Během chviličky u mě byli i ostatní.

Pohled Dale
Slezl jsem z karavanu a pohlédl směrem, kterým Beth ukazovala. Pozvedl jsem dalekohled, abych se přesvědčil, že jsou to opravdu oni.
"Máš pravdu. Jsou to o ni." řekl jsem zvesela a pohlédl na Hershela, který se objevil po mém boku.