When The Lights Go Out

21. kapitola - Těžké rozhodnutí

Pohled Daryla

Stáli jsme s Glennem za rohem a pozorovali tu přestřelku mezi našimi a tou bandou. Kulky nebezpečně svištěly vzduchem a snažily se najít cíl.
"Musíme něco udělat." zašeptal netrpělivě můj společník.
"Přemýšlím...." řekl jsem a opravdu se snažil vymyslet plán, který by nás z toho vysekal. Pak mě ale napadla jedna věc. Vzal jsem kuši a zamířil s ní na Ricka, přesněji řečeno za něj.
"Co to sakra děláš? Zbláznil ses?" zděsil se Glenn a snažil se mi v tom zabránit.
"Dávám jim najevo, že jsme tady. Budeme potřebovat i jejich pomoc." Pak jsem zamířil na protější zeď za kontejner a vypálil. Šíp se zabodl do dřevěného sloupu hned za šerifem. Ten si toho po chvíli všiml a pohlédl naším směrem, netrvalo dlouho a spatřil i nás. Posunky jsem mu naznačil, co máme v plánu a pak se obrátil na Glenna.
"Jdeme." Zavelel jsem a rozeběhl se za budovy. Měl jsem v plánu se k těm hajzlům dostat z druhé strany. Hezky pěkně za ně. Oběhli jsme s Glennem blok a zastavili u šedých vrat. Naposledy jsem se rozhlédl a doufal, že tato část patří k tomu samému obchodu, kde se nacházela ta prašivá banda. Kývl jsem na Glenna a jedním pohybem se sehnul k zámku. Několikrát jsem do něj udeřil rukojetí pistole a doufal, že ten rámus neuslyší. Můj společník se nalepil na zeď hned vedle vrat a pozvedl zbraň. Když se mi podařilo zámek uvolnit, strhl jsem ho a pak jedním prudkým pohybem otevřel vrata. To, co jsme spatřili, nečekal ani jeden z nás. K našemu překvapení se z místnosti vyhrnulo asi šest mrtváků, které zřejmě přestala přestřelka na protější straně bavit a okamžitě se vrhli na nás. Glenn se odlepil od zdi, zandal zbraň a připravil si lovecký nůž. Neváhal jsem a udělal to samé. Musel jsem o několik kroků ustoupit a pak se pustil do likvidace. S prudkým švihem jsem se ohnal a zabodl svůj nůž do spánku prvního z nich. Na mrtvé tělo se okamžitě nahrnuli další, prudce jsem odkopl mrtvolu a další úder jsem zasadil přímo do hnijícího čela druhému stvoření. Glenn měl větší štěstí, mrtváci si ho nevšimli, a proto je mohl likvidovat hezky pěkně nepozorovaně. Už nám zbývali poslední dva, ty jsme zneškodnili celkem snadno, jakmile dopadlo poslední tělo na zem, nastalo ticho. Hladové chrčení ustalo, zato hlasitost výstřelů zesílila a já věděl, že jsme na správné adrese. V tichosti jsme proběhli nepříjemně páchnoucí místností, která byla plná všelijakých krabic a zamířili si to ke dveřím. Lehce jsem vzal za kliku a pomalu otevřel dveře. Trefili jsme to, před námi stála skupina ozbrojených chlapů. Všichni byli otočeni zády a plně se soustředili na Ricka s Andreou. Využil jsem moment překvapení, pozvedl jsem kuši a zamířil na hlavu prvnímu z nich. Kývl jsem na Glenna, který měl taktéž namířeno a pak vystřelil. Dva muži se během vteřiny svalili k zemi, zbylí tři přestali střílet a otočili se k nám čelem. Okamžitě na nás zamířili a nám nezbývalo nic jiného než se schovat za nejbližší pult. Kulky lítaly vzduchem, zboží v obchodě se tříštilo na drobné kousíčky. Moc dobře jsem věděl, že se k nám ti parchanti blíží, a kdybych jen vystrčil hlavu, bylo by to to poslední, co bych udělal. Naštěstí se do toho vložil Rick s Andreou. Zřejmě vyběhli ze svého úkrytu a našli si lepší pozici. Uslyšel jsem výstřel a následně na to, zvuk dopadajícího těla na podlahu. Ještě chvíli jsem se krčil za pultem, ale jakmile se ozval ženský výkřik, neváhal jsem a prudce vyskočil na nohy. Zamířil si to na nejbližšího maníka, který zrovna nedával příliš pozor a vystřelil. Rick mezitím mířil na posledního chlapa, ten zřejmě poznal, že je po všem, proto sklonil zbraň a pomalu ji odhodil na zem.
"Prosím...nezabíjejte mě." žadonil.
"Drž hubu" zařval jsem a vyměnil si místo s Rickem. Ten se okamžitě sklonil k Andree, o kterou už pečoval Glenn.
"Vypadá to na čistý průstřel." řekl Korejec a zatlačil na krvácející ránu na boku. Andrea zasyčela bolestí a raději zavřela oči.
"Co s ním" zeptal jsem se Ricka.
"Prosím, nechtěli jsme nikomu ublížit, jen jsme se bránili." prosil muž o svůj život.
"Řekl jsem, abys držel hubu." křikl jsem znovu a tentokrát ho udeřil rukojetí pistole. Muž zavrávoral, ale neomdlel. Zřejmě měl velmi tuhý kořínek.
Rick vypadal, že přemýšlí, bohužel ne na dlouho.
"RICKU...ZA VÁMI." vykřikl Glenn. Prudce jsme se otočili a spatřili stádo chodců. Bylo jich víc než jsme mohli zvládnout.
"Rychle pryč." zavelel šerif a pomohl Glennovi zvednout Andreu. Muž, který doteď klečel, vzal při naší nepozornosti nohy na ramena. Chtěl jsem se rozběhnout za ním, ale Rick mi v tom zabránil.
"Daryle, nech ho jít. Mizíme." zavelel šerif a společně s Glennem táhli Andreu k zadnímu východu. V posledních vteřinách jsem posbíral několik zbraní, které patřili těm zastřeleným, konec konců jim k ničemu už nebudou a rozběhl se za svými lidmi. Když jsem je doběhl, vyměnil jsem si místo s Glennem a pomohl Rickovi s Andreou. Pomalu jsme se trmáceli k autu, následováni celým stádem mrtvých. Nevím, zda to bylo štěstí nebo něco jiného, co nás drželo na živu, ale zvládli jsme to.

- TWD -

Shane po chvíli zmizel a já osaměla. Nebyla jsem schopná jediného slova, jediného pohybu. Jediné, co jsem dokázala vnímat bylo mé rychle bijící srdce a hučení v uších. Nevím, jak dlouho jsem tam nehnutě stála a zírala do prázdna, z transu mě probral teprve až Bethiin hlas.
"Edith?" ozvalo se odněkud.
"Kde jsi s tou petrželkou? Za chvíli je to hotové."
Zatřásla jsem hlavou a dlaní si otřela slzu, která mi stékala po tváři. Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla.
"Hned tam budu."
Snažila jsem se uklidnit, bohužel v mé hlavě byl obrovský chaos. Nechtěla jsem odejít, vážně nechtěla. Odchod by totiž znamenal jistou smrt. Navíc po tom sebevražedném pokusu jsem už nechtěla umřít. Cenila jsem si života mnohem více. Ale na druhou stranu jsem nechtěla ohrozit Daryla. Život člověka, který mě několikrát zachránil, ukázal mi směr. Co mám tedy dělat? Počkat až se vrátí Rick s Darylem a všechno jim říct? Co s tím ale můžou dělat, znají Shanea déle než mě a jak ho zastaví, promluví mu do duše? Mám tedy zůstat a každý den se bát o svůj a Darylův život? Nebo mám zmizet bez povšimnutí a všem tím vyhovět? Ohrozím sice sebe, ale zachráním tím Daryla. Ale kam půjdu? Co budu dělat? Nepřežiju. Do prdele.
Žaludek se mi obrátil naruby, prudce jsem se sklonila k zemi a vyhodila celý obsah žaludku. I když toho nebylo mnoho, nebylo to dvakrát příjemné. Opřela jsem se o kolena a snažila se to všechno rozdýchat a promyslet. Ale možná jsem nemusela nic rozmýšlet, možná jsem neměla ani na vybranou. Shane to řekl, naprosto jasně. Buď já nebo Daryl. A to nepřipadalo v úvahu. Ten člověk mi zachránil život. Pomalu jsem se narovnala a otřela si hřbetem ruky ústa. Udělala první nejistý krok, když jsem se ujistila, že se nezhroutím, rázným krokem jsem se vydala zpět do domu. Beth stála u kuchyňské linky a zrovna slívala brambory. Přistoupila jsem k ní a položila petrželku na dřevěné prkénko.
"No sláva, už jsem myslela, že ses ztratila." řekla s úsměvem, když odložila brambory zpět na plotnu.
"Ne, já...není mi moc dobře. Půjdu si lehnout." zašeptala jsem. Beth se na mě zděšeně podívala, ale jen přikývla.
"Dobře, potřebuješ něco?" zeptala se.
"Ne ne, jen se trochu prospím." odvětila jsem s mírným úsměvem, abych ji uklidnila. Beth přikývla a já se odebrala do svého pokoje. Opatrně jsem za sebou zavřela dveře a začala přemýšlet, jak nepozorovaně zmizet. Už jednou se mi to povedlo, teď však byla situace úplně jiná.

***************************************************************

Tak a je to. Edith se rozhodla. Jak myslíte, že bude Daryl a ostatní reagovat až se dozví, že je pryč? Opět moc prosím o vaše názory, hlasování, cokoliv :)