When The Lights Go Out

29. kapitola - Sedmý kruh pekla

Pohled Daryla

Cesta ubíhala celkem rychle, jeli jsme mlčky, každý zahloubán do svých myšlenek. Les začal pomalu řídnout a my se během chviličky ocitli na nájezdu. Rick zpomalil vozidlo a opatrně projížděl kolem stojících vraků. Když v dáli spatřil bílý karavan a před ním stojící Lori s Carlem vydechl úlevou. Dojel co nejblíže k nim, zatáhl ruční brzdu a společně jsme vystoupili z auta.

"Oh díky bohu!" vykřikla Lori a rozeběhla se ke svému manželovi. Láskyplně ho přitiskla k sobě a věnovala mu jeden rychlý polibek. Jejich syn samozřejmě nezůstal pozadu, vrhl se přímo mezi ně, snažíc se svého otce co nejvíce obejmout.

"Kde jsou! vykřikla Maggie, která před chvilkou vyskočila ze sedu.

"Kdo?" zeptal jsem se a pohlédl na ni. Nechápal jsem o čem mluví, všichni už tu dávno měli být. Lori se pomalu odtáhla od Ricka a pohlédla na mě a pak opět na svého manžela

"Glenn s Edith, šli vám naproti. Mysleli jsme, že je cestou potkáte." řekla s vážným tónem.
"Nikoho jsme nepotkali." namítl Rick a střelil po mě pohledem. Ve mě by se v ten moment krve nedořezal, pevně jsem sevřel pěsti a zamířil k autu.
"Počkej, jdu s tebou." vykřikla Maggie a během chvilky se objevila vedle mě.
"No tak na to zapomeň." namítl její otec a také udělal několik kroků vpřed. "Nedovolím, aby ses vrhala po hlavě do nebezpečí." dodal rozzlobeně, avšak v očích mu byl vidět strach.
"No tak se všichni uklidníme." ozval se Rick a pozvedl obě ruce. "Musíme vymyslet plán, stejně teď už je tma. Ráno se pro ně společně vrátíme, už žádné další rozdělování."
"Zítra může být pozdě." zamračila se Maggie a dala si ruce v bok.
"Daryle?"
Pomalu jsem se otočil a pohlédl na svého parťáka. "Najdu je."

-TWD-

Zamžourala jsem očima a pomalu začínala nabírat vědomí. První, co jsem si začínala uvědomovat, byla otupující bolest hlavy a stékající kapička krve na mém čele. Na malý okamžik jsem ještě zavřela oči a nabrala vzduch do plic, než jsem se zcela zvedla z dřevěné podlahy a posadila se. Ruce jsem měla svázané silným provazem, který byl pečlivě utažen.
"Sláva, jsi naživu." řekl někdo, až jsem leknutím nadskočila. Prudce jsem se otočila a spatřila Glenna. Bohužel nevypadal zrovna nejlépe. Pod okem se mu začala vybarvovat fialová modřina, tvář měl napuchlou a přerývavě dýchal.
"Proboha, co ti to udělali?" zeptala jsem se zděšeně.
"Myslím, že na mě byli ještě milý, jinak bych tady už nebyl." zamumlal a hlavou se opřel o zeď. Na srozuměnou jsem přikývla a položila další otázku, z mého předlouhého seznamu.
"Kde to jsme?" Zvedla jsem hlavu, abych si mohla místnost lépe prohlédnout. Byla to malá komůrka s dřevěnou podlahou a jedním oknem, díky němuž probudilo do místnosti, alespoň nějaké světlo, momentálně to byl svit měsíce, který osvětloval naše vězení. Kromě nás, tu nebyl žádný nábytek, jen vyrabované police.
"Řekl bych, že kousek od farmy. Vypadá to na myslivecký srub." pokrčil rameny a také rozhlédl kolem sebe. Opatrně jsem se postavila na nohy a přešla ke dveřím.
"Jsou zamčené, už jsem to zkoušel." řekl Glenn trhavě. Bylo na něj vidět, že není ve své kůži a že zřejmě dostal, co proto. Byl ale naživu. To bylo hlavní. Sedla jsem si opět na zem a opřela se o protější zeď.
"Určitě nás už hledají." řekla jsem na povzbuzení a modlila se v zázrak. Takhle to přeci nemůže skončit. Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, když se ozvalo hlasitě šramocení. Pak se prudce otevřely dveře a nich stál ten parchant kvůli kterému mě pronásledovaly noční můry.
"Výborně, panenka se nám probrala. Toho hned musíme patřičně využít." zasmál se a vešel dovnitř. Prudce jsem vyskočila na nohy a byla se připravena bránit, bohužel jsme měli s Glennem svázané ruce, takže to mi podstatně ztížilo situaci.
"Tak pojď." řekl až moc sladce, přičemž já po něm hodila zhnusený pohled. "NE." bylo jediné, co ze mě vypadlo.
"Já se tě ale neptal. Takže se koukej zvednout, nebo tady Číňana oddělám přímo před tebou." zavrčel a na důkaz svých slov vytáhl zbraň. Jedním pohybem ji nabil a zamířil na Glenna.
"Takže, jak se rozhodneš?" zeptal se mě s vítězným úsměvem na tváři.
"Nechoď." namítl Glenn a chytl mě svázanýma rukama za triko.
"Zabije tě." řekla jsem a hlas se mi zlomil. Byla jsem zoufalá, měla jsem strach, ale to nebylo nic o proti tomu, co mě čekalo. Udělala jsem jeden krok vpřed a pak druhý, dokud se neozval můj pud sebezáchovy a já ztuhla na místě. Muž něco takového zřejmě čekal, prudce mě chytil za paži a vytáhl mě ven z místnosti. Zabouchl za námi dveře a já se nezmohla na nic jiného než začít křičet a škubat sebou.
"NECHTE MĚ. PUSŤTE MĚ." křičela jsem jako smyslů zbavená, ale on si toho nevšímal, jen se uchechtl a dál mě vedl chodbou do vedlejší místnosti. V ten okamžik mě polil studený pot a žaludek se mi obrátil naruby. Klepala jsem se po celém těla a v očích se mi začaly hromadit slzy.

"Nedělejte to, prosím." zkusila jsem znovu, ale on si mi jen vysmál , vrazil mi facku a já vyjekla bolestí. Svázanýma rukama jsem si promnula tvář, která mě začala nepříjemně brnět a pak opět pohlédla na toho chlapa. Byl to černovlasý parchant, štíhlé postavy. Měl zapadlé malé oči, v nichž se zrcadlil nebezpečný chtíč.
"TÁHNI K ČERTU, TY HAJZLE." zasyčela jsem na něj a plivla mu do tváře. Trvalo jen zlomek vteřiny než mě chytl pod krkem.
"Ty jedna děvko, chtěl jsem na tebe být milý, mohla sis to i užít, ale teď sis podepsala ortel." Zanadával mi do obličeje a pak mě prudce odhodil. Bohužel jsem to neustála a zřítila se přímo k zemi, kde mě ten hajzl okamžitě přišpendlil. Bránila jsem se, né že ne. Kroutila jsem se a snažila se vymanit z jeho sevření. Mrskala se jako ryba na suchu a doufala, že tahle noční můra jednou pro vždy skončí. Když jsem se ocitla pod ním s rukama na hlavou, věděla jsem, že je po všem. Muž se ke mě prudce naklonil a chtěl mě políbit. Odvrátila jsem hlavu a zavřela oči. Slzy mi teď stékaly proudem. Jakmile jsem ucítila jeho odporné rty na mém krku, ztuhla jsem a z posledních sil se ho snažila ze sebe shodit. Bohužel marně. Jazykem přejel po mém krku a následně po mé tváři. Jednou rukou držel mé paže nad hlavou a druhou mě uchopil za čelist. Přes veškerý můj odpor otočil násilím mou hlavu a ukořistil tak mé rty. Ani na minutu jsem neváhala a skousla jeho ret. Muž zarval bolestí a snažil ode mne odtrhnout. Když se mu to povedlo, sáhl si na pusu a když zjistil, že mu teče krev, v jeho očích se objevil obrovský vztek, prudce se rozmáchl a udeřil mě znovu, tentokrát to nebyla facka. V uších mi zahučelo a panenky se mi protočily, tupá bolest bylo to jediné, co jsem v ten okamžik dokázala vnímat.

-TWD-

Pohled Glenna

Stál jsem u dveří a vší silou do nich mlátil. Když odvedl Edith, musel jsem něco udělat, nemohl jsem ji tam tomu parchantovi nechat. Ještě jednou jsem kopl do dveří, když se ozval pronikavý výkřik, který trhal ušní bubínky. Zamrzla mi krev v žilách a já si uvědomil, že už je možná moc pozdě. Ženský křik ještě nějakou dobu neustával, teprve po chvíli nastalo naprosté ticho. Nevěděl jsem, co je horší. Začal jsem neklidně přecházet po místnosti a modlil se v zázrak. V tu chvíli mi vlastně ani nic jiného nezbývalo.

***************************************************************************************
Začínáme pomalu finišovat. Jaké máte pocity z celé povídky? Myslíte, že to s Edith dopadne dobře? Nebo Daryl přijde přeci jen pozdě. No, nechme se překvapit. Doufám, že se vám kapča líbila. :)