When The Lights Go Out

9. kapitola - Útěk

O týden později

Byla jsem rozhodnutá. Bylo na čase najít Paula. Kotník jsem měla v pořádku natolik, abych byla schopná jít na výpravu, natáhla jsem si tílko, dlouhé kalhoty a kotník si stáhla obinadlem. Nazula pevné kožené kotníkové boty a vstala.
"Najdu tě." zašeptala jsem a pohlédla na sebe do zrcadla. Už jsem vypadala malinko lépe, nabrala jsem barvu a v očích mi po dlouhé době jiskřilo. Jedinou chybou byly fialové modřiny kolem krku. Lehce jsem se jich dotkla a vzpomněla si na Shanea, a hned na to, na Daryla. Pořád jsem nemohla toho chlapa pustit z hlavy. Rukou si pročísla vlasy, stáhla je do vysokého culíku a rázným krokem vyrazila ze dveří.
"Kam razíš?" zeptala se Beth, na kterou jsem cestou narazila.
"Musím najít kamaráda." odvětila jsem s mírným úsměvem. "Nevíš, kde bych našla Ricka?"
"Viděla jsem ho u stodoly, něco tam probírali se Shanem."
"Aha díky." odvětila jsem a vyšla z domu. Slunce svítilo a na nebi nebyl ani mráček. Okamžitě jsem ucítila to horko, které sálalo z písčité půdy, vážně už by mohlo zapršet. Rozhlédla jsem se kolem , a poté zamířila ke stodole. Rick se Shanem o něčem živě diskutoval, skoro to vypadalo, jako by se ti dva hádali. Opatrně jsem se k nim přiblížila, ale než mě stihli zaregistrovat, ozval se za mnou Darylův hlas.
"Nepletl bych se mezi ně."
Otočila jsem se a spatřila ho, jak sedí pod stromem a prohlíží si své šípy.
"Řekla bych, že ti do toho nic není." odsekla jsem a chtěla mu vrátit naši poslední konverzaci. Chtěla jsem se k němu chovat slušně, ale když to nešlo, nebudu se vnucovat. Netrvalo dlouho a Daryl byl na nohách. Pomalu se ke mě přiblížil a zarýval do mě své modrošedé oči.
"Ne, máš pravdu. Vůbec nic mi po tom není, ale až ti zas dojde vzduch, tak si nestěžuj." řekl a přehodil si kuši přes rameno. Na jednu stranu měl pravdu, ale proč se tedy po každý choval jako naprostý idiot.
"Hele, já ti moc děkuju, že jsi mi dvakrát zachránil život a moc si toho vážím. Ale už tvou pomoc nepotřebuju." odrecitovala jsem to jako básničku, aniž bych přemýšlela nad významem těch slov. Vlastně jsem se mu při tom nepodívala ani do očí. Nedokázala jsem to, poslední slova byla jenom lež, čistá lež, nic jiného.
"Jsi špatná lhářka" řekl najedou, čímž si vysloužil můj zkoumavý pohled. Chtěla jsem něco namítnout, ale nebylo co. Měl pravdu. Sama nejsem schopná přežít ani den. Ale musela jsem něco dělat, nemohla jsem se na Paula vykašlat. Byl to můj přítel a měla jsem ho ráda. Prostě ho musím najít, ať to stojí, co to stojí.
"Tak mě to nauč." vyhrkla jsem. Daryl se na mě nechápavě podíval. "Tak mě nauč, jak přežít." řekla jsem znovu, to už chtěl něco namítnout, ale neměl příležitost.
"Daryle...Edith, děje se něco?" zvolal Rick, který si to mířil přímo k nám a za ním, ach to ne, Shane. Dotkla jsem se svého krku, čehož si Daryl všiml, ale nedal nic najevo, za což jsem mu byla vděčná.
"Ne nic. Jen chci najít svého přítele." řekla jsem a pohlédla na Ricka, a pak na malý moment na Shanea.
"A to chceš jít sama?" zeptal se Rick podezřívavě a pohlédl na Daryla.
"Um, řekla bych, že mi nic jiného nezbývá." zamumlala jsem a zadívala se do země.
"Nemůžu tě pustit, musím to probrat se skupinou." řekl váhavě šerif.
"Ricku, vím, že mi nevěříte a určitě k tomu máte své důvody, ale už nevím, jak jinak vám mám dokázat svou nevinnu. Jsem obyčejná holka, která chce jen najít svého kamaráda...." vysvětlila jsem na svou obhajobu.
"Nebo možná jsi holka, která jde za svou skupinou." namítl rozhořčeně Shane. Věděla jsem, že se musí držet, aby po mě neskočil.
"Shane, přestaň." okřikl ho Rick a hned na to mi věnoval pohled.
"Nemá cenu vám to vysvětlovat, stejně mi neuvěříte." povzdechla jsem si a dodala. "Tak pošlete někoho se mnou a uvidíte, že žádné pikle nekuju." Tohle byla moje poslední naděje, ovšem ihned odplula, jakmile promluvil Shane.
"Tobě to pořád nedochází, že ne!"
"Nejdřív promluvím se skupinou. " přidal se Rick. "Pak uvidíme co dál."
"To už může být pozdě." namítla jsem se skoro se slzami v očích.
"Promiň Edith, nemůžu rozhodovat za celou skupinu." vysvětlil Rick.
"Fajn." zasyčela jsem a odběhla zpět do domu. Vlítla jsem do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Byla jsem naštvaná, smutná a v koncích. Už mě nebavilo čekat se složenýma rukama v klíně. Paul byl v nebezpečí a já ho musím najít. Musím mu říct, jak moc mi chybí. Jak moc ho mám ráda. Složila jsem se na postel a rozplakala se.

-TWD-

Po dvou hodinách pláče a vzlykání jsem se konečně uklidnila. Pomalu jsem vstala z postele a přešla k oknu. Venku u karavanu se shromažďovali lidé, zřejmě kvůli mě. Hlavou mi létaly nejrůznější verze rozsudku a bohužel většina z nich byla negativních. Sakra, přeci mi nemůžou zakázat opustit tuhle farmu. Nemají na to právo. V tom se mi v hlavě zrodil plán. Urychleně jsem přešla k malému nočnímu stolku a vytáhla linkovaný bloček a tužku. Narychlo jsem načmárala krátké vysvětlení a poděkování Hershelovi a jeho rodině, především Beth, která mě přijala ze všech nejlépe. Vytrhla jsem papír a zamířila si to k nejbližší skříni. Opatrně jsem ji otevřela a nahlédla dovnitř. Měla jsem štěstí. V rohu ležel malý černý batoh. Bezmyšlenkovitě ho popadla a mastila do kuchyně, kde jsem připevnila svůj dopis na lednici. Vzala jsem si pár jablek na cestu, láhev s vodou a už měla namířeno ven. Sotva jsem udělala několik kroků, zasekla jsem se a vrátila se zpět. Přešla jsem ke kuchyňskému pultu a otevřela malý šuplík, ve kterém, jak jsem předpokládala, byly příbory. Popadla jsem nůž, no spíše pořádnou kudlu a zastrčila si ji za opasek. Nemohla jsem přeci vyjít ven neozbrojená. I když sama jsem ještě nevěděla, co budu v případě nouze s tím nožíkem dělat. Vyběhla jsem z kuchyně a mířila si to k oknu na opačném konci baráku. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl. Lehce jsem pootevřela okno a vyhodila tou mezerou batoh. Pak jsem vystrčila jednu nohu a hned na to druhou. Co nejtišeji, jsem seskočila a dopadla na špičky. Bohužel kotník nebyl ještě úplně v pořádku, lehce mi v něm luplo a já se svalila na všechny čtyři.
"Do prdele." zaklela jsem tiše a opatrně vstala. Hodila si batoh přes záda a rychlým krokem si to mířila k lesu.
Měla jsem málo času, proto rychlý krok přešel do běhu. V kotníku mi nepříjemně trnulo při každém dopadu, ale snažila jsem se to nevnímat. Myslela jsem jenom na Paula. Doběhla jsem na kraj lesa a schovala se za první strom. V boku mě nepříjemně píchalo, už je to dlouho, co jsem se pořádně hýbala. Chytla jsem se za bok a snažila svůj dech zklidnit.
"Vážně sis myslela, že utečeš, aniž by to někdo poznal?" ozvalo se za mnou, až jsem leknutím nadskočila. Instinktivně jsem vytáhla nůž a obrátila se za hlasem.

-TWD-

"Hej lidi uklidněte se." vyzval Rick své přátele, kteří živě debatovali u ohniště.
"Nemůžeme jít pustit." řekla Andrea "Co když se vrátí se svými přáteli?"
"Možná, že ji křivdíme, co když nám opravdu říká pravdu." namítl Glenn.
"Jo, Glenn má pravdu, byla tu skoro dva týdny a o nic se nepokusila." řekla Lori a pohlédla na Ricka, který souhlasně přikývl.
"Lidi, copak jste se úplně zbláznili? Ani ne před dvěma měsíci jsme zachránili kluka. Dale ho obhajoval a jak to dopadlo. Mohl nás všechny zabít. Copak jste už všichni zapomněli? Nikdo v dnešním světě nechodí sám. Nemohla přežít jen s přítelem, o kterém tvrdí, že ji doprovázel. Vždyť ani nevíme, co se pořádně stalo." rozzuřil se Shane a snažil se svými argumenty, dostat většinu skupiny na svou stranu. Moc dobře věděl, že strach nakonec zvítězí.
"Jo, Shane má pravdu. " přitakala Andrea.
"A co s ní uděláme, prostě ji zabijeme?" vykřikl Rick zoufale.
"Jo, bylo by to nejlepší řešení." přikývl Shane.
"Proč ji nedáme alespoň šanci? Chce najít svého přítele. Tak ji dejme tu možnost, ať ukáže kdo je." navrhl Glenn a rozhodil při tom ruce.
"A kdo s ní půjde? Ty?" vykřikl Shane a propaloval Glenna pohledem.
"No...já..." zakoktal Glenn, ale Shane ho nenechal domluvit. "Tak vidíš, ty nejdeš, tady starouš se stará jen o svůj karavan, Rick má rodinu a já...nepůjdu. Dopadlo by to s ní zle." řekl natvrdo a bez cenzury Rickův parťák. Šerif se mezitím rozhlédl kolem, něco mu nesedělo. Někdo tu chyběl.
"Kde je Daryl?" zeptal se kolektivu, ale ti se jen rozhlédli kolem sebe a pokrčili rameny.

**********************************************

Tak a je to. Edith nám utíká najít svého přítele.... a všichni se za ni modleme, protože naivnější holku jsem fakt neviděla :D Co myslíte podaří se jí přesvědčit Daryla, aby šel s ní? Doufám, že se kapitola líbila, i když byla taková a maková :D snad to příště bude záživnější :)