When The Lights Go Out

25. kapitola - Strach

Zastavily jsme své koně u lékárny. Neustále jsem se ohlížela po mrtvácích, člověk v této době musel být neustále ve střehu. Maggie si všimla mé nervozity. "Klid, mrtváci se tu neukázali už několik dní. Je to tu bezpečné."
"Snad máš pravdu." odvětila jsem a slezla z koně, kterého jsem přivázala k nejbližšímu sloupku. Kůň nesouhlasně zafrkal a já se naposledy rozhlédla po okolí.
"Tak už pojď." vyzvala mě kamarádka a společně jsme vyrazily do maloměstské lékárny. Jakmile jsme vlezly dovnitř, rozhlédla jsem se po místnosti. Většina regálů byla prázdná, ale přeci něco málo tam zůstalo.
"Půjdu se podívat po nějakých antibiotikách. Docházejí nám celkem rychle." sdělila mi Maggie a odebrala se do zadní části krámku. Kývla jsem na souhlas a rozhlédla se znovu kolem. Po chvíli jsem spatřila obdélníkovou ceduli s batoletem, při čemž mi naskočila husí kůže. Odebrala jsem se k regálům a hledala krabičku s těhotenským testem. Byl to docela problém, ani nevím jak taková krabička vypadá v Česku natož v Americe. Prohrabávala jsem se nejrůznějšími baleními, když se ozvala rána a následně Maggiein křik. Okamžitě jsem se postavila na nohy a běžela ji na pomoc. Byla v zadní části mezi regály a přetahovala se s mrtvákem. Sama nevím, kde se to ve mě vzalo. Popadla jsem jednu ze spadlých polic a vší silou praštila mrtváka do hlavy. Ten zavrávoral a upadl na zem. Maggie neváhala ani na chvíli, vytáhla nůž a probodla jím chodci hlavu. Ztěžka jsme obě oddechovaly a zíraly na mrtváka před sebou.
"Díky" ozvala se po chvíli nakrátko ostříhaná brunetka a já jen přikývla.
"Radši už pojďme." Prošly jsme obchodem, když jsem se zasekla a vrátila se o několik kroků zpět.
"Edith, pojď už." zvolala znovu kamarádka. "Vydrž." řekla jsem a ohnula se pro nejbližší krabičku. Když jsem se narovnala a otočila se čelem k Maggie, ztuhla jsem.
"Ty jsi...ty." zakoktala a oči jí sklouzly k malé růžové krabičce.
"Já nevím." řekla jsem posmutněle a sklopila hlavu.
"No dobře, pojďme. To můžeme probrat později" zavelela a já jí následovala ven z lékárny. Nasedly jsme na koně a vydaly se domů. Cesta ubíhala podezřele pomalu a navíc ještě v tichosti, teda, alespoň do doby, dokud Maggie to ticho neprolomila.
"Takže ty a Daryl..." zašeptala a na malou chvíli po mě hodila očkem. Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem tupě přikývla a stále sledovala cestu před sebou.
"Víš, kdybys řekla, tak jsem ti nějaký ten... no víš, ochranu, mohla dát." řekla nervózně, ale koutky ji zacukaly smíchem, stejně tak i mé. Chvíli bylo ticho než jsme se obě rozesmály.
"Víš Maggie, jsi fajn kamarádka, ale nemyslím si, že bych to takhle plánovala dopředu." řekla jsem najednou a myslela jsem to opravdu upřímně. To, co se stalo mezi mnou a Darylem bylo naprosto nečekané. Sama nechápu, jak jsme se vůbec do takové fáze dostali. Maggie kývla, že mi rozumí a zadívala se do dáli.
"Taky nejsi k zahození." řekla a drcla do mě loktem. "Nechápu, co proti tobě Shane s Andreou mají. U Carol to trochu chápu. Ale jim nerozumím. Nemyslím si, že nás neohrožuješ, kdyby ano, už dávno bys to udělala."
"Tomu nerozumím." řekla jsem najednou a pohlédla na Maggie.
"No víš, asi před třemi měsíci, těsně před tvým nalezením jsme měli v táboře kluka. Ten ovšem pocházel ze skupiny zlých ozbrojených lidí, kteří nás mohli napadnout, kdyby zjistili, kde se nacházíme. Proto ho Shane..."
"Zabil." dořekla jsem za ni a teprve teď mi to všechno došlo. Nevěřili mi, protože si myslel, že jsem stejná jako ten bídák.
"Ale teď už musí mít jasno. Je načase, aby ti začali věřit. Vždyť si mi zachránila život." prohlásila a mírně přitáhla otěže, aby kůň zpomalil.
"Nevím, nechci na ně spěchat. Jsem ráda, že jste se mě vůbec ujali, nebýt vás, tak jsem mrtvá." řekla jsem monotónně. Maggie přikývla a já chtěla změnit téma.
"Všimla jsem si, že ty a Glenn."
"Jo....no, ale pořád nevím, zda to myslí vážně."
"Myslí, už to, jak se na tebe dívá. Sleduje tě na každém kroku." řekla jsem s úsměvem.
"To můžu říct i o tobě a Darylovi." oplatila mi stejnou mincí.
"To je něco jiného, Daryl je komplikovaný, ale..."
"...ale máš ho ráda." dořekla za mě a já na ní souhlasně pohlédla. Byla jsem ráda, že si můžu po dlouhé době s někým promluvit. Bylo skvělé mít zase kamarádku. Beth byla skvělá, měla jsem ji ráda, ale když přijde na takováto témata, byla jsem ráda, že mám po boku Maggie.
"Tak pojeďme, brzy se setmí." křikla Maggie a pobídla koně do klusu. Udělala jsem to samé a vší silou se snažila udržet se v sedle.
"Nedrž ty otěže tak křečovitě." zvolala na mě. "Drž se nohama."
Udělala jsem, co mi poradila a hned se mi jelo líp. Vysedávala jsem do rytmu a konečně našla s koněm společnou řeč.
"Vidíš, jde ti to." odvětila a obrátila se čelem ve směru jízdy.

-TWD-

Už půl hodiny jsem seděla v koupelně na vaně a zírala na hrůzostrašně vypadající krabičku. Srdce mi bušilo stejně rychle, jako mé vířící myšlenky v hlavě. Nemůžu být těhotná. Byla to jen pitomá veverka. Určitě je to z jídla. O dítě se lidi pokoušeli kolikrát a nedařilo se jim. Takže není možné, abych hned po jednom úletu čekala dítě. To prostě nejde. Ne. Žádný dítě. Ale omyly se přece stávají. Partneři se pokoušejí o dítě často a nic, za to holky z diskoték otěhotní hned. Sakra. Kurva. Do prdele. Mé myšlenkové nadávky přerušilo zaťukání na dveře. Prudce jsem se natáhla po krabičce a dala ji za záda.
"Ano?"
Do místnosti vstoupila Maggie s mírným, ale za to velmi hraným úsměvem. Věděla jsem, že i ona sama je nervózní z výsledku. Přeci jenom, kdo by nebyl. Mimčo v téhle době? Blbej nápad.
"Tak co? Už jsi..." Nestihla to dokončit.
"Ne, nedokážu to." řekla jsem a vrátila krabičku zpět na umyvadlo. Kde na mě výhružně hleděla. Maggie si s povzdechem sedla vedle mě a jemně mě uchopila za ruku. Teď jsme na krabičku zíraly obě.
"Určitě to dobře dopadne. Třeba je to jen planej poplach." Snažila se o povzbuzující slova, ale mě tím bohužel neuklidnila.
"A co když ne? Co když jsem v tom. Co když za devět měsíců vyprdnu prcka. Jak se na to asi bude tvářit táta? Pochybuju, že bude jásat nadšením. A navíc, jak chceš v téhle době vychovávat mimino, když pomalu každý den bojujem o holý život? Mag, já prostě nemůžu mít dítě." řekla jsem vyděšeně a pěvně jí držela za ruku.
"Neboj, dobře to dopadne. Teď se jen musíš ujistit, třeba plašíš úplně zbytečně."
Chtěla jsem něco namítnout, ale z venčí se ozval výstřel. S Maggie jsme okamžitě vyskočily a pohlédly z okna. To, co jsem viděla, mě šokovalo. Stál tam Shane a mířil pistolí na Daryla. Rick stál poblíž a snažil se celou situaci uklidnit.
"Pane bože." vykřikla jsem a vyběhla z koupelny. Prohnala jsem se domem jako vichřice a vyběhla z domu přímo na oči všech.
"EDITH ZPÁTKY" vykřikl Rick.
"Co...co." zašeptala jsem a do očí se mi draly slzy. Nemohla jsem uvěřit, že každou vteřinou mohu přijít o jediného člověka, na kterém mi záleží. Po druhé už to nechci zažít.
"Á naše kurvička." vykřikl Shane a na rtech mu pohrával zlomyslný úsměv. Trochu se zamotal, ale zbraň měl stále namířenou na Darylovu hlavu.
"Co chceš Shane?" zeptal se Rick a o krok se k němu přiblížil. V pozadí jsem viděla vyděšenou Lori a ostatní členy.
"Co já chci...co já chci... To myslíš vážně Ricku? Ne, otázka zní jinak. Otázka zní, co tady chce ta malá děvka." Daryl zkoprněl a já se modlila, aby neudělal nějakou hloupost. Stačil by jeden pohyb a Shane mohl kdykoliv zmáčknout spoušť.
"Shane, nech toho si opilej..." řekl Rick s vážnou tváří a opět udělal jeden krok k němu.
"Ne Riku, jedinej, kdo tady má zamlženej mozek, jsi ty. Přibíráš nové členy a myslíš si, jak moc jim nepomáháš, ale vůbec si neuvědomuješ, že když zachráníš jiné tak ztratíš blízké. Teď už nežijeme ve světě, kde ti loajalita a milosrdenství něco přinesou, ne. Žiješ ve světě, kde přežívají nejsilnější a to ty rozhodně nejsi." vyprskl a pak se obrátil na mě.
"A TY... neřekl jsem ti to snad jasně?! Když seš tak blbá a naivní, tak teď se koukej, a věř, že za tuhle smrt budeš moct ty."
"NE" vykřikla jsem a rozeběhla se k němu. Okamžitě namířil zbraň na mě a lehce se usmál.
"OU, brzdi. Neboj hned na tebe přijde řada." Sotva se stihl otočit, skočil na něj Daryl a ozval se další výstřel.

*********************************************

Tak Shane se nám pomalu rozjel. V dalším díle budeme v hádkách a přestřelkách pokračovat. Doufám, že se vám kapitola alespoň trochu líbila a napíšete své názory do komentářů. :) Jinak chci moc moc moc poděkovat všech čtenářkám, které pravidelně komentují tuto povídku. Velmi si toho vážím. Vaše komentáře mě vždy povzbudí k dalšímu psaní a nápadům. Takže ještě jednou díky, jste opravdu skvělí :* A moc doufám, že vydržíte s touto povídkou až do konce, který se nám nezávratně blíží.