When The Lights Go Out

19. kapitola - Možnost volby

Pohled Ricka

Zásoby se tenčily, i přesto, že jsme žili na farmě a měli neustálý přísun vody, zeleniny a mnohých další potravin. Bylo, ale nutné myslet i na zadní vrátka. Co když nastane den, kdy budeme muset farmu opustit? A právě na to jsem myslel už několik dní. Nemohl jsem uvěřit, že jsme tu už přes měsíc a ještě se nic vážného nestalo. Téměř žádní mrtváci, žádné ozbrojené skupiny, nic co by nám dělalo sebemenší potíže. Stál jsem u auta a společně s dalšími zíral do mapy.

"Takže plán je takový..." řekl jsem a ukázal na druhé nejbližší město. V tom prvním už téměř nic nezbylo po tom, co jsme ho párkrát navštívili. "....asi padesát kilometrů severně je malé město, není zas tak velké, abychom měli problémy s chodci, budeme doufat, že na žádné nenarazíme."
"Co přesně tam je?" zeptal se Glenn a zvedl pohled od mapy ke mě."Podle Hershela obchod s potravinami, lékárna a dokonce benzínka."
"Hmm, to zní slibně" okomentoval to a rozhlédl se po ostatních.
"Kdy vyrážíme?"
"No pokud to půjde, tak hned. Ať jsme ještě za světla doma." odvětil jsem a pohlédl na ostatní.
"Já, Shane a ty.... " ukázal jsem na Glenna "...pojedeme spolu a Daryl pojede kousek před námi." řekl jsem a pohlédl na jmenovaného. Daryl stál mlčky opřený o auto a jen tupě přikývl. Zdálo se, že byl myšlenkami někde jinde.
"Souhlasíš s tím." zeptal jsem se, abych ho probudil a zapojil do debaty. V poslední době mi hodně záleželo na Darylově názoru, byl to člověk, kterému jsem mohl věřit, byl jako můj bratr.
"Jo, nemám problém." zabrblal svou odpověď.
"Ale já jo..." ozval se po chvíli Shane. "Ricku, nemůžeme tu nechat Lori, Carla a další bez ochrany."
Na malou chvilku jsem zapřemýšlel. Vůbec se mi nelíbilo tu Shanea nechat, ale zřejmě jsem neměl na vybranou.
"Můžu jet já." řekla Andrea a přistoupila blíž k autu. "Střílet umím."
"Má pravdu." přitakal Shane. "Učila se od nejlepších." řekl s úsměvem a kývl na Andreu.
"Tak fajn" souhlasil jsem nakonec. I přesto, že se mi to moc nelíbilo. Pomalu jsem sbalil mapu a naposledy se rozhlédl po ostatních.
"Za dvacet minut vyrážíme." řekl jsem vážně a zamířil si to do stanu za Lori a Carlem.
"Proč ty, Ricku. Máš rodinu. Nemusíš tam jezdit. Pošli Shanea." vyhrkla na mě Lori, když jsem ji seznámil se svým plánem.
"Lori..."
"Ne Ricku, už si toho pro ně udělal dost."
"Nemůžu tam Shanea poslat s Darylem, cestou by se pozabíjeli." řekl jsem vážně.
"Tak fajn, jdi si." řekla naštvaně, ale poté udělala několik rychlých kroků ke mě a silně mě objala.
"Hlavně se mi vrať, rozumíš." řekla a jemně mě políbila. Silně jsem ji k sobě přitiskl a přikývl. Pak ode mne ustoupila a já se sehnul k mému synovi.
"Dávej pozor na mámu."
"Dám" zašeptal Carl a bylo vidět, že se snaží potlačit slzy, které se mu hrnuly do očí.
"Vrátím se." řekl jsem vážně a pak se narovnal nespouštějíc oči z mého syna. Bylo zvláštní, jak za takovou krátkou dobu dospěl. Lehce jsem se pousmál, naposledy pohlédl na Lori a pak odešel ze stanu.

-TWD-

Seděla jsem u okna a zírala na to shromáždění pod sebou. Bylo zřejmé, že mají v plánu někam vyrazit, ale kam to mi nebylo známo. Očima jsem těkala mezi všemi zúčastněnými, dokud mé oči nespočinuly na jednom muži. Na muži, kterého jsem včera políbila a zřejmě to byla obrovská chyba. Nyní jsem neměla absolutně páru, jak se k němu chovat. Navíc jsem měla tak smíchané emoce, že jsem se nevyznala ani sama v sobě. Jak ho můžu milovat, když ho sotva znám a navíc k tomu všemu ještě oplakávám smrt svého přítele. Přítele, který mi byl po boku, když tohle všechno začalo. Zavrtěla jsem hlavou a snažila se na to všechno nemyslet. Pohlédla jsem opět na skupinu pode mnou. Daryl již seděl na motorce a pomalu se rozjížděl k vratům, po chvíli ho následovalo velké červené auto s ostatními. Jak jsem je tak pozorovala, zmenšující se siluety v dáli, došlo mi, že mé srdce svírá strach. Teď už mi bylo jasné, proč je Daryl odtažitý. Být sám, je to nejlepší, co může člověk v tomto světě udělat. O nikoho se nestrachovat, nikoho nepostrádat, starat se jen sám o sebe. Myšlenky mi vířily hlavou, jako kroužící ptáci na obloze. Nevím jak dlouho jsem seděla u okna, možná hodinu, možná dvě a ještě bych tam byla, kdyby se v pokoji neobjevila Beth.
"Mohla bys mi s něčím pomoct?" zeptala se, otírajíc si své ruce do utěrky. Pomalu jsem se odvrátila od okna a pohlédla na mladou blondýnku.
"Jasně, o co jde."
"No, rozhodly jsme se s Maggie udělat pro všechny večeři. Jenže Maggie musela ke koním a já to sama nezvládnu."
Trochu jsem se pousmála. "Ráda, ale varuju tě. Nejsem v tom moc dobrá." řekla jsem, aby počítala s nejhorším. Byla jsem ráda, že přišla, alespoň jsem přišla na jiné myšlenky. Po chvíli jsem se zvedla a následovala ji do kuchyně.
"Chtěla bych udělat kuřata, sice bude mít každý jen malý kousek, ale alespoň něco."
"Jo, to zní dobře. Ale neumím udělat kuře. " řekla jsem narovinu a trochu se u toho zastyděla.
"No, sice ho neumím tak, jak ho dělávala moje mamka, ale základy bych měla. Jen jestli mi pomůžeš oloupat zeleninu a takové ty věci okolo.
"Tak s tím problém nemám." řekla jsem a dala se do práce. Bylo skvělé něco dělat, člověk se alespoň nemusel užírat svými hloupými myšlenkami. Trvalo nám asi hodinku než jsme měli vše připravené. Kuřata se pekla v troubě, talíře s přílohou připraveny, brambory se vařily a stůl byl prostřený.
"Zvládli jsme to." zajásala Beth a nastavila svou pravačku. Jemně jsem ji přes ni plácla na důkaz souhlasu a dodala.
"Už to chce jen petrželku."
"Roste hned za barákem, můžeš pro ni dojít."
"Dobře." Vzala jsem si nůž a vyšla před dům. Lori byla u stanu a zřejmě něco řešila s Carlem. Carol myla nádobí z karavanu a ten stařec, Dale seděl na židli a pozoroval okolí. Ještě chvíli jsem na ně hleděla a pak se vydala za dům. Našla jsem tam malou zahrádku s několika bylinkami. Docela se divím, že to v tom horku neuschlo. Sehnula jsem se a odřízla několik větviček.
"Moc bych se tu nezabydloval." ozval se najednou hlas za mnou. Prudce jsem se postavila a stanula čelem k Shanovi.
"Co chceš?" vyštěkla jsem a pevně stiskla svůj kuchyňský nůž. Shane si toho zřejmě všiml. Nejdříve pohlédl na mou ruku a poté zvedl pohled opět ke mě.
"Ne, kdepak." zasmál se. "Co tu chceš ty. Jasně jsem ti dal najevo, že nechci abys tu byla."
"O tom ty ale nerozhoduješ." řekla jsem a snažila se o přísný tón. Ovšem uvnitř jsem se klepala strachem. "Rick..."
"NE žádnej Rick ti nepomůže. Ani ten bastard Dixon."
"Daryl není bast...."
"ÁÁ tak on má jméno, obmotala sis ho kolem prstu?" vyprskl a udělal několik kroků blíž ke mě.
"Hele Shane, já už nevím jak ti to mám vys..."
"Ale ne, ty mi nemusíš nic vysvětlovat. Já ti to ulehčím jo?" řekl poněkud mile, ale jeho tón se mi vůbec nelíbil. A taky že jsem měla pravdu. Vytáhl zbraň a namířil ji přímo na mě.
"Takže... buď se sbalíš a odejdeš, než se tamti vrátí, nebo se rozluč se životem."
Zírala jsem na něj neschopna jediného slova, neschopna jediného pohybu. Každý nerv mého těla trnul strachem. Zírala jsem na hlaveň pistole, kterou na mě mířil a snažila se přemýšlet. Bohužel jediné co mi létalo hlavou byly vzpomínky na mou rodinu.
"Tak jak se rozhodneš?" zeptal se a pomalu nabil zbraň.
"Odejdu" vydechla jsem a snažila se zadržet slzy.
"Hodná holka." řekl s úsměvem a pomalu zastrčil svou zbraň do kalhot.
"Jo a ještě něco, zkus něco jen ceknout a je po tobě. A nebo víš co? Jak by se ti líbil Dixon s kulkou v hlavě."

*********************************************************************

V příští kapitole se zaměříme spíše na výpravu našich přeživších. Samozřejmě nebudou chybět "živí mrtví", kteří se nám už nějakou dobu neukázali. A co by to bylo za zombie povídku bez zombíků :D Každopádně pro naši skupinu budou tito nemrtví, tím nejmenším problémem.