When The Lights Go Out

28. kapitola - Děsivé zjištění

Pohled Maggie

Pevně jsem svírala volant a hleděla na černou asfaltovou cestu, která se linula lesem a na jejíž konec jsme prozatím nedohlédli. Silou vůle jsem se snažila zadržovat slzy, které se mi při pomyšlení na Glenna hromadily v očích.
"Budou v pořádku." řekla Beth ze zadní sedačky auta, mírně se předklonila a jemně mě uchopila za rameno. Pohlédla jsem na ni ve zpětném zrcátku a s mírným úsměvem na tváři přikývla.
"Já vím..." šeptla jsem a vážně tomu chtěla věřit, ale takové množství chodců po hromadě, mi nedávalo příliš velké množství naděje. Nikdy jsem nic takového neviděla, uvědomovala jsem si, že je to na tom svět špatně, ale díky pobytu v bezpečí farmy, jsem cítila naději, že jednoho dne se vše vrátí do svých kolejí, ovšem teď mě realita zasáhla jako blesk a má naděje se roztříštila jako sklo o podlahu.

Sevřela jsem volant ještě pevněji a přidala plyn, je pravda, že je nebezpečné řídit v rozrušení, ale už jsem tu cestu chtěla mít za sebou, chtěla jsem být na dálnici a setkat ses s ostatními. Jeli jsme ještě asi 15 minut, les začal pomalu řídnout a před námi se otevřela planina a v neposlední řadě dálnice.
"Myslíš, že už tam budou?" Ozvala se opět Beth.
"Jeli pár minut před námi, pokud neměli komplikace, měli by tam být. " řekl Hershel, poprvé od doby, co opustili farmu. Letmo jsem pohlédla na svého otce a pak na sestru, ale nic neřekla. Bylo nám oběma jasné, že se vyrovnává se ztrátou domova, domova, kde vyrůstal, kde vyrůstal jeho otec a dědeček. Zpomalila jsem auto a najela na dálnici. Musela jsem se držet u krajnice a opatrně projíždět kolem opuštěných aut, které stály v jedné nepřetržité koloně.
"Tamhle jsou." vykřikla Beth, natáhla se dopředu mezi mě a otce a ukázala daným směrem. Objela jsem náklaďák a zastavila pár metrů od karavanu, u kterého byla shromážděna skupina lidí. Vystoupili jsme z auta a sotva jsem stihla cokoli říct, přiběhla ke mě Lori v závěsu s Carlem.

"Kde je táta?" vyhrkl Carl, doufajíc, že mu odpovím. Neměla jsem to srdce mu říct, že nevím. Nedokázala jsem mu ani říct, ta klasická uklidňující slova, jako že se vrátí a všechno bude v pořádku. Omluvně jsem na něj pohlédla a pak pozvedla své oči k Lori. Ta si mě chvíli prohlížela, pak uhnula pohled a podívala se na Beth a Hershela, který seděl stále v autě.
"Kde je Glenn a Edith?"
"Vrátili se pro Ricka s Darylem." vydechla jsem a sevřela ruce v pěst.
"Cože?"

-TWD-

Pohled Daryla

Seděl jsem na sedadle spolujezdce a zarytě zíral před sebe. Byl jsem hlupák, že jsem nepoznal, že Shane Edith vyhrožuje. Měl jsem to vědět. Měl jsem to vědět už od začátku, už od doby, kdy ji držel pod krkem a vyhrožoval jí smrtí. Při vzpomínce jsem zaťal ruce v pěst a prudce uhodil do přístrojové desky. Rick se lekl a pak se na mě letmo podíval.
"Já sem takovej idiot." zavrčel jsem a snažil se ten vztek držet po kontrolou. Šerif chvíli mlčel a pak si povzdechl.
"Ne, oba jsme byli hlupáci. Už delší dobu jsem věděl, že se Shanem není něco v pořádku, ale stále jsem slepě věřil, že někde hluboko uvnitř je ten parťák, který mi kryl záda, ať se dělo, co se dělo. Byl jsem tak naivní..."
"Zachránil ti syna a manželku, nemohl jsi jít proti němu."
"Jo, přesně tak. Celou dobu jsem si to namlouval, ale až po nějaké době mi došlo, že je zachránil, aby mi je mohl vzít. Přestal být mým parťákem v ten moment, co se tohle všechno posralo." řekl tvrdě a pevně sevřel volant. "...a já to nechal být. Nic jsem proti tomu nedělal, nechal jsem Shana a přestal tak vnímat své problémy, a místo toho se zaměřil na přežití téhle skupiny."
"Ale zachránil si nás, všichni jsou naživu, jen díky tobě."
"Jsou na živu, ale bez zásob, zbrání a střechy nad hlavou to nebude trvat věčně. Na farmě jsme měli zázemí, potraviny, věřil jsem, že to je to místo, kde můžeme začít znovu a teď? Vše je pryč."