Do you hate me, babe? // a.i.

Prolog

„Alex!" zakřičel na mě bratr z obýváku.

„Co chceš Lucasi?" zařvala jsem na něj zpátky.

„Pojď sem a neříkej mi Lucasi!"

„Co zase chceš, Lukey? Spokojenej?" seběhla jsem dolů a na gauči jsem uviděla někoho, koho jsem dneska vidět nepotřebovala. Irwina.

„Ashton u nás bude spát, nemohla by jsi mu u mě v pokoji připravit matraci?" zeptal se „A ano, spokojenej, Lex," dodal

„Uhodl jsi. Nemohla," odsekla jsem a vydala se zpátky do pokoje.

„Alexo Sophie Hemmings! Okamžitě se vrať dolů!" zařval na mě můj milý bratříček. Už jsem se vám pochlubila, že můj bratříček je TEN Luke Hemmings? Ještě ne? Tak teď vám to říkám. Většina holek by šílela, kdyby u sebe doma mohly mít každý den ty čtyři debily, ale já bych dala cokoliv zato, kdybych je alespoň jeden den nemusela vidět.

„A proč si to prostě nenachystáš sám? Já nejsem tvoje služka."

„Ale starší lidi se mají poslouchat," řekl na svoji obranu.

„Jseš starší jen o rok, tak ze sebe nedělej něco víc," zasmála jsem se lehce přidrzlým tónem.

„Luku, to je v pohodě. Večer to spolu zvládneme," vložil se do toho Irwin. Ano, budu mu říkat přijmením. On mi taky neříká Lex nebo Alex. A já nevidím důvod mu říkat Ashton nebo Ash.

„Jak myslíš," odsekl už naštvaný Luke.

Nechápu, co to Irwina popadlo. Vždy, když po mně Luke něco chtěl abych udělala, tak s ním byl Irwin za jedno.

Vrátila jsem se do pokoje a napsala Annie. Mojí nejlepší kámošce.

Já: Irwin je dneska nějakej divnej

Ann: to říkáš pořád :D

Já: dneska je divnější. Luke po mně chtěl, abych u něj v pokoji Irwinovi nachystala matraci na spaní a já odmítla. Irwin řekl, že to je v pohodě, že to spolu nějak zvládnou. Tohle je ultra divný.

Ann: někdo se nám tady zamiloval :3

Já: moc vtipné..hele nechceš u nás spát, ať tu nejsem sama?

Ann: ok :'3

Já: přijď večer :) nachystám ti matraci :D

Ann: tak mě jo a Ashovi ne? :'D

Já: tebe mám ráda a jeho ne :D

Ann: tak pa večer :3

Já: ahoj :)

Zaklapla jsem notebook a seběhla dolů s nadějí, že ti dva už budou u Luka v pokoji. K mojí smůle byli v obýváku. Teda ne byli, ale byl. Ten debil tam byl sám. Dělala jsem jakože jsem ho přehlédla a šla jsem do kuchyně, kde jsem si vzala z lednice jogurt. Opřela jsem se o kuchyňskou linku a začala jogurt jíst. Už jsem prázdný kelímek chtěla vyhodit, když v tom do kuchyně naklusal Irwin. Asi si mě nevšiml, protože si ze skříně naproti vzal sklenici a napustil si do ní vodu. Opřel se rukou o linku na druhé straně a začal pít. Nestává se každý den, abych ho takhle viděla, a tak nešlo se nezasmát. Otočil se a leknutím až povyskočil.

„Hemmingsová ty jsi jako duch," řekl, když se vzpamatoval.

„To víš, Irwine. Musíš umět. Když se opřeš o tuhle stranu linky, tak jseš prakticky neviditelnej, protože tahle část je prakticky zapadlá, takže když pořád čumíš před sebe, tak mě přehlédneš. Kdyby ses opřel tak jak já, tak mě vidíš," dokončila jsem svůj proslov, a pak se stalo něco, co jsem něčekala. Políbil mě.

„Moc mluvíš," řekl a odešel z kuchyně. Dobrých 10 minut jsem tam stála jak v tranzu s otevřenou pusou.

--------------------------------------------------------------

Ahoj :)

tohle je nový příběh :3 tentokrát to je fanfikce s Ashem Irwinem :33

v médiích Alex :)

hope you like it :D

-nicii