Do you hate me, babe? // a.i.

28.

Po Karlíkovi jsem si pustila ještě dalších pět filmů a u toho požírala pizzu a sladké. Já vím, úžasná kombinace. U šestého filmu, který nese název Ledové království jsem už usínala, tak jsem to vypla a šla spát. Sama. Ashton vždy chodil domů kolem šesté večer. Ještě nikdy se nestalo, že by nepřišel vůbec. Lhala bych, kdybych řekla, že nemám strach. Pokoušela jsem se usnout, ale nešlo to. Strach byl velkej. Několikrát jsem mu zkoušela volat. Nebral to, což mě znervóznilo ještě víc. Sedla jsem si na parapet okna a koukala na noční Sydney. Přemýšlela jsem kde Ashton může být. Napadlo mě hodně věcí. Klub, starý kámoš, park, nějaká holka. Upřímně, doufala jsem v tu druhou možnost. Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem na tom parapetu usnula.

Ráno jsem se probudila a pořád byla na tom parapetu. Ashton si v klidu ležel v posteli. Bolely mě celé záda. To mě nemohl přenést?
Teď jsem to neřešula a šla se najíst. Vzala jsem si jen nějaký pečivo a sedla si s tím k televizi. Za chvíli přišel Ashton.

"To jsi mě nemohl přenést? Teď mě strašně bolí záda." zakroutila jsem hlavou.
"Jseš těžká. Ještě bych se strhal já." pronesl a sednul si vedle mě.
"Co ti přeletělo přes nos? Poslední měsíc se chováš jak před třemi lety." posmutnila jsem.
"Promiň, jen je toho na mě hodně." přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu do vlasů.
"V pohodě." falešně jsem se usmála. Sežral mi to. Což mě děsí ještě víc. Vždycky poznal, že se něco děje.
"Miluju tě. A budu tady pro tebe vždycky." zašeptal mi do ucha.
"Taky tě miluju." dala jsem mu pusu.
Ještě chvíli jsme se dívali na televizi a potom začali chodit ostatní. Luke tady pořád nebyl. Byla jedna odpoledne. Dvě. Tři.
Kde sakra je? Šla jsem k němu do pokoje a zaklepala. Nic. Otevřela jsem a jeho pokoj byl prázdný. Zkusila jsem i jeho koupelnu. Nic. Prolezla jsem snad celý dům. Nikde nebyl.