Do you hate me, babe? // a.i.

Epilog

"Ashtone, děláš si ze mě srandu?" řekla jsem, když jsem ho uviděla líbat se s jinou holkou. Moje oči se začaly plnit slzama.

"Ještě mi řekni, že jsi se s ní vyspal." po tváři mi stekla slza.

"Spíme spolu už tak měsíc." jen pokrčil rameny a líbal ji dál.

"Děláš si ze mě srandu? Ještě včera jsi mi říkal, jak mě miluješ!" zvyšovala jsem hlas.

"Jsi jen debilní kurva. Byla jsi jeden velkej omyl. Být s tebou byla ztráta času. Hope je lepší." protočil očima.

"Takže mi chceš říct, že jsem ti vlastně ukradla 3 roky života? A že to, co po tobě před lety Hope řvala nebylo vlastně vůbec nic?" zeptala jsem se a po tváři mi stekla další slza.

"Ježiš ty si to ještě pamatuješ? Já už skoro ne. A jo, ukradla. Mohly to být super roky." pokrčil rameny. Myslela jsem si, že je zlitej, jenže nebyl. Nešel z něj cítit žádnej alkohol.

"Fajn. Jen jsem si myslela, že ty mě tu nenecháš " zlomil se mi hlas.

"Máš Lukase. Ten ti vždy pomáhal." odsekl.

"Luke skočil z útesu ty idiote! Kdyby jsi se včera uráčil přijít domů, tak to víš!" zařvala jsem a odcházela jsem domů. Všichni mě opustili. Nejdřív Annie, pak se zabil Luke a teď mě opustil Ashton. Nemám nikoho.

Doma jsem šla k nám do pokoje, kde jsem se zhroutila. Nezmohla jsem se na nic jinýho než na brek. V tom pokoji, se odehrávaly naše nejlepší vzpomínky. Pamatuju si na ten den, kdy se mě zeptal jestli s ním budu chodit. Bylo to krásný. Na ty dny, kdy jsme blbli, byli na výletech, nebo jen tak leželi doma a povídali si. Byly to ty nejlepší dny.

Trochu jsem se uklidnila a vešla do koupelny. Otevřela jsem zrcadlo, za kterým si Ashton schovával prášky na spaní, když měl problém spát. Otevřela jsem krabičku, půlku si jí nasypala do pusy a spolkla to. Na umyvadle ležela žiletka. Dělám jako bych to nevěděla. Vždyť jsem ji používala už včera. Vzala jsem ji do ruky a lehce přejela po zápěstí. Pár kapek krve. Řízla jsem se víc. Víc. Víc. A víc. Krev už tekla proudem, ale mě to nestačilo. Byla jsem připravena zemřít. S každou kapkou krve vylézaly ven i všechny krásné vzpomínky na něj. Bylo mi líp. Možná se vám zdá divný, že se chci zabít, kvůli jednomu kreténovi. Jenže on mi sliboval, že tu bude pro mě. Navždy a nikdy mě neopustí. A to se právě stalo.

Pomalu jsem ztrácela sílu, jenže mi to nestačilo. Dělala jsem nové a nové rány. Hlubší a hlubší. Na levý ruce už nebylo místo u žil, tak jsem si žiletku předělala, a začala vytvářet nové a nové rány na pravé ruce. Bude trvat hodinu, než vykrvácím.

Cítila jsem jak slábnu. Z posledních sil jsem na prst nabrala troch krve a na zem koupelny napsala:

Miluju tě na měsíc a zpátky. Měj se tu dobře. - ta, co ti ukradla 3 roky života <\3

Chtěla jsem toho napsat ještě víc, jenže to už moje tělo nezvládalo. Zavřela jsem oči a představovala si ty dva poslední roky. Ty nejlepší mého života.

Potom už byla jen tma. Žádná bolest, nic. Jenom tma.

Život není pohádka, která konči slovy "žili spolu šťastně až do smrti".