Do you hate me, babe? // a.i.

27.

Další ráno. Normálně bych se probouzela v prázdné posteli, protože Ashton vždycky ráno někam zdrhne. Jenže teď tu vedle mě je Luke. Pořád má trochu zarudlé oči od pláče. Je tak nevinnej když spí. Proč zrovna jeho potkalo tohle neštěstí? 

Vstala jsem z postele a šla si dolů dát něco k snídani. Za ty 3 roky jsem se naučila alespoň něco uvařit. Na pánvičku jsem dala vajíčka a rozmíchala je. Hotová jsem je dala na 2 talíře a přidala k nim nějaký pečivo. Za chvíli už tady byl zívající Luke. 

"Dobré ráno." pronesl a sedl si na židli.

"Dobré. Udělala jsem ti snídani." usmála jsem se na něj a posunula talíř s vajíčky směrem k němu.

"Nemám hlad." odsekl a talíř odsunul pryč.

"No tak, musíš jíst." sedla jsem si naproti něj.

"Annie by tohle neviděla ráda." zakroutila jsem hlavou.

"Fajn." protočil očima a začal jíst. Jen jsem se usmála.

"Dobrý ráno." přišla do kuchyně ospalá Sophie.

"Co se stalo?" zbystřila, když uviděla Luka, který měl pořád ty oči červený.

"Vysvětlíme to potom všem." usmála jsem se na ni.

"Fajn." vzala si z lednice jogurt a sedla si k nám. Když Luke dojedl, sebral se a se slzami v očích odešel do obýváku, kde byl ten zbytek.

"Je čas." řekl, když jsem přišla.

"Dobře, musíme vám všem něco říct." začala jsem.

"Ashton tu není." namítl Calum.

"Ten to ví." usmála jsem se na něj.

"Včera se stalo něco strašnýho." řekl Luke, ale na konci se mu zlomil hlas a v očích se mu objevily slzy.

"Alex, dokonči to." odvrátil pohled a objal Caluma, který seděl vedle něj.

"Annie včera srazilo auto," začala jsem a ostatní už strnuli. "lékaři dělali co mohli, ale nepodařilo se jim ji zachránit." po tváři mi steklo pár slz a za chvíli už jsem naplno brečela Mikovi v náručí. Zrovna teď bych tu potřebovala Ashe, který jako vždy někde létal. Sebrala jsem se, šla do pokoje a pustila si Karlíka a továrnu na čokoládu.